![]() |
Modrý
květ |
|||||||||
|
||||||||||
|
Těsně před odjezdem jsem se z webových stránek
dověděla, že nás čeká konkurence 54 skupin. Zatmělo se mi před očima.
Neměla jsem ani odvahu říct to ostatním. Předpokládám, že by nikam
nejeli. Zádrhelem bylo i jméno rozhodčího pro naší soutěž. Předem
jsme věděli, že Stefan Sinko ze Slovinska naháče prostě nemusí, o
čemž se mnozí z nás vícekrát přesvědčili na vlastní kůži. Tím
nám k početné konkurenci přibyl další rizikový faktor. Když jsem
ve čtvrtek na výstavišti nahlédla do pátečního katalogu (pořadatelé
měli k dispozici všechny díly najednou), už se mnou vůbec nebyla řeč
a jen jsem tiše úpěla: "Maminko, proč sem vůbec lezeme?!" V pátek na místě samém už nebylo moc času na žertíky. Po vystavení našich psů ihned přesun do finálové haly, převlek do šatů a zůstalo nám jen pár minut na rychlé opáčko choreografie bez psů. Když se rozcházíme, omlouvám se všem ve skupině, že budu na ploše zase chvíli velet. Ale jinak to nejde, máme-li vypadat stejně. Pak už šup pro pejsky a hurá do jámy lvové. Nejhůř nám bylo v přípravném kruhu. S pořadovým číslem skupiny 49 jsme měli většinu horkých favoritů před sebou a pěkně jsme na ně viděli. Skupiny nádherných anglických i amerických kokršpanělů i červenobílých setrů, nepřeberně zlatých retrívrů (7 skupin, včetně našich!), luxusní flat-coated retrívři (těm stejnobarevným se to soutěží!), světoznámí tibetší teriéři "von Nama-schu" a další (3 skupiny), dánští buldočci, překrásní cotonci (2x), bišonci, naši havaňáčci, japánci z Ruska, hned za námi druhá skupina čínských naháčů "Tournais" ze Švédska, dvojí papilonci a čivavy. A do toho všeho naprosto nečitelný výraz rozhodčího Sinka, který nás minul bez znatelného pohledu asi pětkrát. "Hm, tak z tohohle mraku pršet nebude", špitali jsme si smutně, když byl rozhodčí zády nebo daleko od nás. Ale vzdát bez boje jsme se nemínili. Už v přípravném kruhu si pan rozhodčí nechal vybrané skupiny předvést v pohybu, jen o nás ani koutkem očka nezavadil. Nakonec nás přece jen nechal proběhnout, ale jen těsně před tím, než začal nástup skupin na plochu. Stačili jsme se tak tak zařadit a už nás pořadatelé vedou podél zdi za tribunami ke vchodu. Varuji Petra a ostatní, že záměrně trochu přibrzdím nástup, abychom měli dost místa před sebou i patřičnou pozornost rozhodčího. Zůstávám stát mezi tribunami a sleduji pokyny pořadatele. Hlášení moderátora vnímám jen jakoby zdáli. Gessinka mi cuká vodítkem, cítí moje odhodlání a už chce vyběhnout. Teď je řada na nás!
Směrem od první skupiny začal nemilosrdný výběr. Lovecká plemena nestačím sledovat, vnímám však vybrané bišonky, naše sousedy. Nás rozhodčí míjí, zcela podle očekávání. No, mohl to být alespoň užší výběr, ale co se dá dělat. Na tvaru naší vyrovnané skupiny se nehnul ani chlup. Ale co to? Rozhodčí se vrací, zdá se mi, že se na setinu vteřiny očima pousmál a ukazuje gestem na nás. Jak nás rozhodil, se pozná vzápětí. Na plochu ke středu přejdeme dobře, ale pak naše rovnání skupiny připomíná spíše škatulata hejbejte se, protože jsme seřazení v opačném pořadí než potřebujeme. Během chvilky to napravíme a už zase tvoříme skupinu. Všichni se přesouvají na obvod kruhu. Skupiny předvádějí před rozhodčím jednotlivě pohyb tam a zpět. Teď je naše předposlední pozice výhodná, neboť stihnu promyslet taktiku plynulého přesunu naší skupiny. Tiše vysvětlím ostatním, jak to uděláme. A jdeme na to. V řadě za sebou přicházíme před rozhodčího, zády k němu se musíme na vteřinku zastavit, pak vyrovnat a "Pochodem vchod". Hala tleská. Čelem vzad nám vyšlo dokonale a také směrem k rozhodčímu skupina drží nevídanou řadu. "Zlatý Jirka", pomyslím si a až později se dovídám o skvělé spolupráci Markéty, která v pravý čas zvolala: "Pomalu", aby řada zůstala dokonalá. Za tohle předvedení zaslouží všichni metál! Díky kamarádi, byli jste skvělí! Před rozhodčím se zastavujeme a vzápětí už vedu vzorným obloučkem celou skupinu na naše původní místo. Vybrané týmy musí ještě předvést po obvodu pohyb ve skupině. Brzdí nás grifonci (snad mi prominou) a naše tempo není ideální. Nemohu ale nic dělat, předběhnout jiné skupiny, byť po obvodu a delší dráhou, se dnes neodvažuji. Potřetí na prestižní soutěži klečíme za našimi naháčky a čekáme na ortel rozhodčího. Jak tohle dopadne?
Nejsem si jistá, zda vůbec někdy dokážeme pochopit, co se nám se skupinou Modrý květ podařilo. Být v Americe, asi by nám příznivci plemene postavili pomník nebo uspořádali karneval s ohňostrojem. Rozhodně bychom jako rekordmané koukali z titulních stránek mnoha časopisů a pan Pospíšil by dostal klíče od města. U nás doma budeme rádi, když se v létě sejdeme na sluníčkem vyhřáté Pospíšilovic zahradě, posedíme, poslzíme si u videa a pamětliví rad Petra Novotného se pochválíme sami. Nebuďte smutní, není to tak tragické! Naštěstí máme spoustu kamarádů, známých a přátel, kteří nám nejen drží palce, pomáhají a povzbuzují nás, ale věnují čas i tomu, aby nám vyjádřili své uznání a podělili se s námi o svou radost. Díky vám všem! Ať si každý myslí, co chce, ale slyšet v cizí zemi "Chinese Crested Dog - Czech republic, Prague", to pro nás byla vskutku rajská hudba. Naše účast na tak prestižní výstavě byla velmi pravděpodobně poslední. Všechny fenečky se chystají na své mateřské radosti a Cenn si jistě užije dalších výstav sám. 30. května 2003 tedy skončila historická etapa chovu a vystavování čínských chocholatých psů z Čech. Za námi jsou nesmazatelné zápisy do českých i světových tabulek dějin kynologie. Teď je vše na vás ostatních: "Následujte nás a buďte ještě lepší!" S pozdravem všem a s co nejsrdečnějším poděkováním za každou společnou vteřinu mým milým "Modrokvítkům" Libuška a Gessi Modrý květ, e-mail P.S.
Na World Dog Show v Dortmundu 2003 uspěly chovatelské stanice na
stupních vítězů takto: Dortmund - photo by Roberto: Chovatelská stanice
Modrý květ - stručná faktografie
a soutěžící v Dortmundu 2003: Pozn: ve skupině se celkem předvedlo 5 interšampionů: Cenn, Ellie, Eyllin, Francesca a Gessi Modrý květ. Umístění chovatelské
skupiny: (druh, místo, datum, umístění, posuzovatel, stát) 04.06.2003 L. Brychtová
|
|||||||||
![]() |