![]() |
Je naháč opravdu vhodný pro alergiky? |
|||||||||
|
||||||||||
Aktuallizováno: 26.08.2008 * Dole příspěvky od našich čtenářů! Otázku z nadpisu dostávám v poslední době tak často, že jsem se rozhodla napsat článek, abych si ušetřila základní informace většiny svých odpovědí. Důvodem, proč se takto ptáte, je, že čím dál častěji čtete v inzerátech: „Naháč, jediný pes vhodný pro alergiky!“ Jenomže ono to není tak jednoduché!
Aby výklad nebyl jen jednostranný, zeptala jsem se na dlouholeté osobní zkušenosti jedné majitelky našeho štěněte: Patříte mezi lidi, kteří mají alergii na psy. Co to pro vás znamená?
Existují psi, kteří žádné alergie nevyvolávají? "Ne, takové plemeno neexistuje, protože všichni psi produkují lupy (šupinky odumřelé kůže), sliny, pot i moč, což jsou látky, na které může být kdokoliv alergický. Alergii vyvolává alergen, za který jsou považovány výměšky roztočů žijící v prachu, zmíněné šupinky kůže, sliny atd. Alergická reakce se může projevit rýmou, kýcháním, svědivými či mokvavými puchýřky, olupováním částí kůže, bolením hlavy, slzením očí, únavou či vážnými astmatickými záchvaty. Není vyloučeno, že některá plemena psů produkují méně rizikových látek než jiná, čímž je možné, že řada lidí, alergických a psy, snese tato „méně riziková plemena“ lépe, pokud se současně řídí zásadami, které připívají ke zlepšení životního prostředí alergiků (viz níže). Do skupiny oněch „méně rizikových plemen“ lze zařadit psy bez srsti a psy hladkosrsté, kteří mají jen jednu vrstvu krátké srsti. Dejte si ovšem pozor, neboť žádná záruka „dokonale nealergického psa“ neexistuje! Rozmanitost alergií na domácí mazlíčky je převeliká a dlouhodobější soužití s nimi dokonce dokáže typ alergie změnit. Je podle mě vyloučené najít plemeno psů, které by nezpůsobovalo alergie vůbec. Ale možná lze najít takové, které bude v konkrétním případě vyvolávat jen nepatrné alergické reakce. S ním pak bude moci dotyčný člověk, při dodržování určitých pravidel opatrnosti, zřejmě žít."
"Nejlepší samozřejmě je, nemít žádné zvíře. Nicméně, pokud se někdo rozhodl si nějakého psa koupit a je ochoten riskovat své zdraví, pak ať čte klidně dál. Prvním krokem je výběr psa co nejméně rizikového plemene stran vykazované alergie a dalším pak zohlednění životního stylu celé rodiny. Potom nastane čas, najít některého z uznávaných chovatelů, případně chovatelský klub, daného plemene. Alergikům doporučuji: navštivte chovatele doma nebo v jeho stanici, seznamte se se všemi jeho psy, řekněte chovateli o svých alergiích a zeptejte se na vše, co vás zajímá. Psy si po svolení chovatele pochovejte, dejte jim pusu, zabořte nos do jejich srsti a dýchejte vzduch v místnosti, kde psi žijí. Naopak nechte psy, aby vám olízali holou kůži, zvláště na krku a na vnitřní straně rukou, kde je nejcitlivější. To všechno by mělo přispět k tomu, abyste dokázali vyhodnotit své alergické reakce na jednotlivá, vámi vybraná plemena. Možná se vám podaří domluvit s chovatelem, aby vám nějakého ze svých psů za předem přesně dohodnutých podmínek na pár dnů či týdnů půjčil. Mějte na paměti, že alergie na zvířata se mohou objevit nebo rozvinout po dvou i více letech!"
"Regulace množství zvířecích alergenů v bytě je velmi důležitou součástí soužití alergika a domácího zvířete. Uvedu vám některé příklady, jak vedu svou bitvu proti alergii na psy:
Pravidelně se na mě obracejí zájemci z řad alergiků a požadují štěně čínského naháče, neboť slyšeli, že je jako jediné vhodné právě pro ně. Většinou se snažím jejich prvotní nadšení postupně převést do reality všedního dne. Vyptám se jich na typ a projevy jejich alergických potíží, vysvětlím jim všechna rizika, spojená s držením štěněte a pokud „projdou“ mým vstupním pohovorem, obvykle je pozvu k nám na osobní návštěvu.
Mezi majiteli číňánků znám například pána -
astmatika, který zpočátku snesl ve své náruči jen čistě holé štěně
(u nás se osypal už po kontaktu s nahatou Cen-Ling). Smutnějších případů, kdy alergik neodhadne své možnosti a kdy je přání silnější než rozum, mám bohužel víc. Jedním z nich je náš Akim Hvězda z Podmok. Vzala si ho paní, alergička, která doufala, že naháček bude jejím životním kamarádem. Během týdne však její alergie propukla s takovou intenzitou, že musela, ač celá zoufalá, štěně vrátit a pokud vím, dodnes nemá žádné zvířátko. Asi to bylo řízení osudu, protože Akim nakonec zůstal doma a jeho úspěchy všichni znáte.
A moje rady pro alergiky?
Pravda, znám letitého chovatele mopsů, postupem času těžkého astmatika, kterému lékař doporučil všechny psy bezodkladně prodat a dotyčný prohlásil, že raději umře než by se svých miláčků vzdal! Žije dodnes i se psy, jen zdravotní pojišťovna nemá radost z jeho spotřeby léků.
Přeji vám hodně štěstí a hlavně úspěšné životní setkání s vaším vysněným naháčkem! - Libuška Užitečné odkazy:
PS. Napište nám své zkušenosti o soužití s naháčky, rádi je sem přidáme. Také nás zajímá, s jakým jednáním chovatelů a lékařů jste se setkali a případně napište své rady dalším alergikům. © Libuše Brychtová - 01.10.2003, aktualizováno 01.05.2008 Chtěla bych reagovat na článek „Je naháč opravdu vhodný pro alergiky“, neboť s touto problematikou mám osobní zkušenosti. Pro mne jako pejskaře tělem i duší bylo vcelku ranou pod pás zjištění, že můj syn se narodil s astmatem. Znamenalo to, mimo jiné, odříct zamluvené štěně a vzdát se pravidelných tréninků v jezdeckém oddílu. Ale jelikož moje maminka trpí silnou alergií, věděla jsem, že tato nemoc vyžaduje velké přizpůsobení se potřebám takto postiženého člena rodiny. V roce 1992 jsem objevila inzerát nabízející tehdy téměř neznámé peruánské naháče. Po poradě s alergologem (prý jediný způsob, jak to zjistit, je vyzkoušet – upozorňuji ještě jednou na letopočet) jsme se pro štěňátko rozjeli. Naštěstí pro nás a především pro štěně, reagoval syn velice dobře. Samozřejmě jsme vytvořili pravidla: psík nesměl k synovi do pokoje, důsledná hygiena apod. Od té doby je mezi členy naší rodiny stále několik peruánských naháčů, včetně tří odchovaných vrhů. Syn je dnes již bez léků a vcelku dobře snáší i osrstěné psy (německý krátkosrstý ohař, drsnosrstý jezevčík, špic apod.). Na druhé straně musím však všechny, kteří s nadějí dočetli až k tomuto bodu, trochu zklamat, neboť moje maminka – alergička - má při přímém kontaktu i s nahými peruány alergickou reakci (svědění v očích, dušnost atd.), a to i přes to, že prvního našeho pejska si mohla dokonce bez jakýchkoli zdravotních problémů i pochovat. Z pozice chovatelky (většina mých „dětiček“ je u alergiků) jsem se setkala s několika typy zájemců o štěně určené pro alergika:
A nakonec pár postřehů od synova alergologa: záleží na tom, zda je zjištěna alergie přímo na srst nebo roztoče, sliny a kůži, i holý pes přinese na své kůži z procházky různé jiné alergeny, důležitý je způsob kontaktu alergické osoby se psem (kde je pes ustájen, kam všude smí, umytí rukou po každém kontaktu, olizování atd.). Krátká tvrdá srst je pro alergika horší, neboť se láme a její úlomky jsou dráždivější, všude se zapíchne a dá více práce ji odstranit, v některých případech je rozhodující také psychika. Takže
opravdu záleží na každém jednotlivém člověku a jeho reakci na konkrétní
zvíře. přeje Světlana Beránková (03.10.2003) P. S. A co se týká zapůjčování zvířat na zkoušku, jsem zásadně proti (vzhledem k povaze peruánů, jsou to členové rodiny a nakonec, dítě se také nikomu nepůjčíte, aby si vyzkoušel, jaké to je). Raději přivítám opakovanou návštěvu. Ráda bych se s vámi podělila o
svoji zkušenost ohledně alergie na pejsky. S pozdravem Jiřina Stasiaková;
6.10.2003 26.08.2008 Kníračka nás opustila a my byli asi 5 let bez psa. Moje potíže se poslední 2 roky výrazně zhoršily, nemyslím, ale, že by to mělo nějakou souvislost s absencí psa v rodině. Začala jsem docházet pravidelně na alergologii, léčit se a celou zimu jsem absolvovala vakcínovou léčbu. Kdo prožil, ví, co obnáší počáteční krok této léčby. Napíchají vám pod kůži různé látky-alergeny a tak zjistí, na co vaše tělo reaguje. Ten flek na kůži, který znázorňoval, jak moc jsem alergická na psy, byl dost velký, řekla bych jeden z největších….. Nicméně, hodně jsem tehdy zariskovala, ale neodolala jsem a pořídila do rodiny naháče, labutěnku. Moje problémy se opět nijak nezhoršily, do půl roku přibyla ještě jedna nahatá holka. Majitelům naháčů nemusím určitě vysvětlovat, že obě psí slečny sdílí s námi manželské lože. Tu nahatou mám u těla pevně přilepenou, ať se hnu, kam se hnu. Přes den, jak si sednu mám ji na klíně, nebo aspoň těsně přimknutou k tělu. Pro některého alergika zřejmě nemyslitelné. Nechci dávat stejně postiženým nějaké plané naděje, ale chci jenom poukázat na to, že je to nutné vyzkoušet, hlavně týká – li se celá záležitost dětí. Určitě by měl každý, kdo uvažuje o pořízení si psa, jakéhokoliv, vyzkoušet možnost se psem strávit nějaké časové období…2-3 dny. Pokud se neprojeví výrazně nějaké kýchání, fleky po těle, nebo nedej bože problémy s dýcháním, můžete o novém členu rodiny uvažovat….v opačném případě doporučuji rybičky. Tento rok po absolvování léčby vakcínami
jsem (klepu na dřevo) tak říkajíc naprosto v pohodě. Léto se přehouplo do
druhé půlky a já dýchám volně, plný nos mívám opravdu jenom vyjímečně…tak 1x
do týdne…no to je úspěch jako hrom. Tak nevím, je to zásluhou léčby, nebo mě
zázračně vyléčily ty naše dvě sladké psí slečny??? Co myslíte? (Paní
doktorky se pro jistotu ptát nebudu, já jsem jí totiž o tom, že jsme si psy
pořídili tak nějak radši neříkala…) takže PSSSSSSSSTTTTTTTT.
|
||||||||||
![]() |