Champion´s show 2004

Leszno - Poland - 22. února 2004

Z maďarské Budapešti jsme absolvovali za soboty na neděli 700 kilometrů dlouhou noční cestu do Leszna a ve 3.30 ráno jsme padli do postele v osvědčeném hotelu Akwawit. Soutěž naštěstí začínala až v deset hodin, takže hluboký spánek do devíti nás zase postavil na nohy. K výstavišti jsme bez problémů dojeli během deseti minut a mohl nám začít další zajímavý výstavní den.

Přesně 403 šampionů se sešlo v polském Leszně na výstavě šampionů 2004. Mezi nimi i 6 čínských chocholatých psů nejvyšší kvality. Početně větší konkurence se sešla už jen v plemenech: americký stafordširský teriér (13), černý teriér (7), malý knírač P+S (7), zlatý retrívr (7), bavorský barvář (11), rhodéský ridgeback (10), bernský salašnický pes (7), howawart (9), kavkazský ovčák (7), shar-pei (8), aljašský malamut (8) a irský setr (7). 

Slavnostně vyzdobená hala Trapez hostila již osmý ročník prestižní akce, na níž se pravidelně scházejí psí šampioni z celé Evropy (někteří i původem i z Ameriky či Anglie). Uprostřed velké haly se na přízemí nacházely čtyři výstavní kruhy, okolí tvořily tribuny po celý den zaplněné diváky. Plocha byla plně pokrytá kobercem, kruhy nasvícené, ozdobené poutači, celý den bylo posuzování doprovázeno odborným komentářem k tomu, co se ve kterém kruhu právě děje. K posuzování bylo pozváno 12 polských rozhodčích (ze zahraničí nikdo) a prezident FCI pan Hans W. Müller, který se role rozhodčího ujal až samotném finále. Diváci mohli obdivovat nejen psí krasavce, ale také vystavené ceny, mohli si nakoupit v prodejních stáncích nebo se občerstvit v místní restauraci i stáncích.

Číňánci
Nejprve si odskočme k soutěži naháčů. Ne snad, že bych chtěla vynechat naháče peruánské, ale nikdo z nich sem nepřijel. Pravděpodobně by je posuzoval Piotr Król, kterému patřila většina plemen V. skupiny FCI. U číňánků se sešla vysoce kvalitní konkurence, dovolím si použít přívlastek "světová". Ve psech světový vítěz a vítěz BIS Nabab Germanika, dvojnásobný finalista Westminster dog show v Americe Sasquehanna Dardir a Evropský vítěz Akim Hvězda z Podmok. Jen šampion Polska mladých Kulig nepřijel. Ani feny nezůstaly kvalitou pozadu a v kruhu proti sobě stála Gessi s nádhernou Sabdou, kterou znáte z MVP v únoru v Brně. Kamarádka a můj e-mail, který jsem jí poslala týden před výstavou, jsou mi svědky, že jsem se do výsledku trefila na 100%. Paní rozhodčí Krystyna Opara měla myslím hodně jasno. O Nababovi, jako o vítězi, nemohlo být pochyb a i já sama jsem Akima za dané situace tipovala na třetí místo. V téhle luxusní společnosti mi bylo opravdu ctí soutěžit a s radostí dodávám, že Akimek tu ostudu rozhodně neudělal. Šance Gesky ve třídě fen jsem měla za vyrovnané, protože Sabda je nádherná fenka. Paní rozhodčí nás nechala chodit dlouho a několika různými způsoby (na žádost handlerky zařadila v pohybu i Sabdu před Gessi), ale přesto nakonec zadala vítězství bezchybně chodící Gessi. Kdyby Sabda podala v předvedení vyrovnaný výkon, mohlo být pořadí i obrácené. O to víc si titulu cením. Ačkoliv Gessi s Nababem statečně držela krok, bylo jeho vítězství v plemeni zasloužené. Pes vyniká mechanikou pohybu a elegancí, pro kterou by se měl stát mnoha chovatelům vzorem. Naše výsledky v téhle konkurenci považuji za maximum možného a domů jsem odjížděla s výkony svých pejsků moc a moc spokojená. Najdou se příští rok další odvážní z Čech, kteří pojedou do jámy lvové?

Čínský chocholatý pes
Posuzovala: Krystyna Opara (Polsko)

Až sem pojedete aneb co vás čeká?
Po přihlášení psa na výstavu (podmínkou je jakýkoliv šampionát, Polákům platí i šampion mladých) můžete sledovat internetové stránky Kynologického svazu v Leszně, kde asi deset dní před výstavou najdete úplné znění katalogu se všemi přihlášenými psy, časový rozpis posuzování v kruzích a samozřejmě jména rozhodčích (také se můžete podívat, jaká by vás v jakém plemeni čekala konkurence). Od tohoto okamžiku vám bude jasné, do čeho jdete. Šťastnější budou v kruhu sami, ty ostatní čeká více či méně těžká konkurence a navrch samí domácí rozhodčí. Vstupní listy a katalogová čísla vám dojdou týden před akcí poštou. Cesta z Prahy do Leszna trvá v ideálním případě kolem šesti hodin (přes Hradec na Wroclaw). V Leszně je cesta ke stadionu značena ze všech důležitých směrů, stadion se nachází na rohu dvou významných dopravních tepen města.

Po veterinární prohlídce si zakoupíte katalog, dostanete propozice na polské a další výstavy a najdete si místo na ochozu stadionu. V hale bylo příjemně teplo (venku -2°C), což dovoluje mít na sobě i vhodné společenské oblečení, lavice kolem stěn jsou vyhřívané! Posuzování se odehrává uvnitř haly, de facto o patro níže pod tribunami. Na plochu vedou jen úzká schodiště, po kterých je problém stěhovat klece, jiný přístup jsem nenašla. Většina majitelů nechává své věci na ochozu (obvykle je sousední pejskař požádán o dohled nad odloženými věcmi, neboť čert nikdy nespí) a do haly jde jen vystavit psa. Pro mnohá velká plemena byly úzké tmavě zelené a lakované schody téměř nezdolatelnou překážkou (vlkodava po nich táhli a poponášeli tři lidé - pes asi nikdy po schodech nešel, jeden německý ovčák se po prodělané proceduře na schodech odplazil téměř v leže a v šoku). Poučení je jasné: než sem pojedete, naučte svého psa chodit po schodech!

Na ploše, která je nasvícená a dobře ozvučená (nedoporučuji stát , probíhá posuzování anglickým systémem, bez psaní posudků, a jde rychle od ruky. Polštině budete bez problémů rozumět, časový rozvrh je dodržován přesně. Po vyhlášení pořadí se účastníci fotografují u čísel s pořadím. Vítěz třídy šampionů (jiná zde samozřejmě není vypsána) získává titul CWC, který platí pro polský šampionát jako CWC z mezinárodní výstavy, a titul Nejlepší pes a fena v plemeni. Ze soutěže psa a feny vyjde držitel BOB, postupující do skupiny FCI. Až se je všem stejné, jako na každé jiné výstavě. Z každé skupiny FCI jsou od letošního roku vybíráni tři postupující jedinci, ale bez určení jejich pořadí v trojici. Z jejich výběru vzniká třicítka finalistů. Než došlo na její soutěž, představili se divákům ještě úspěšní členové kynologického oddílu v Leszně, kteří si zasoutěžili o cenu Grand Prix Leszno. A že jich tu bylo opravdu hodně!

Od roku 2004 změna finálového systému!
Na rozdíl od předchozích let, kdy se ve skupinách FCI klasicky určovala první tři místa, přičemž držitelé titulu res. BIG soutěžili o prvenství v takzvaném finále "B" (posuzované polským rozhodčím) a vítězové BIG ve finále "A" (posuzované zatím vždy prezidentem FCI), je od roku 2004 všechno jinak. Třicet finalistů si vylosuje pořadová čísla a po sobě jdoucí dvojice soutěží vyřazovacím systémem "náhlá smrt" před trojicí rozhodčích. Ta byla letos složená z pánů Sliwky, Manii a Müllera. Rozhodčí hodnotí veřejně, pomocí světelných znamení, což je pro diváky nesmírně atraktivní. Majitelům psů připravili pořadatelé skvělý oříšek. Na ploše připravili dva koberce (červený a modrý), položené do tvaru kříže a seznámili soutěžící s "předepsanou choreografií". Po koberci tam, do křídla, vpřed k rozhodčím, čelem vzad, znovu do křídla a zpět před rozhodčí, kde majitel psa vystavil. Pokud postoupil do dalšího kola, mohlo se stát, že si vylosoval druhou barvu koberce a choreografii  musel zvládnout v zrcadlovém provedení. Než se výborný záměr usadil, chvíli to trvalo, a než majitelé přestali "taktizovat" děly se tu docela zajímavé věci. Nakonec se ale systém osvědčil a zaběhl. Záleželo na náhodě i na štěstí, do jaké dvojice se majitel dostal, a také na tom, jak zvládal předvedení svého psa. Chtělo to pevné nervy a pohodu, jinak bylo ve dvojici po nadějích raz dva. Stran předvedení psů bylo nezbytné ovládat kompletní abecedu handlingu včetně práce s vodítkem oběma rukama, převádění psa z jedné strany na druhou, různých obratů i rychlého bezchybného postavení. Opravdu žádná legrace a všichni účastníci si podle mě zasloužili metál (dostávali poháry a od finálové šestnáctky dál i vyhlášenou kýtu místní šunky!) 

Z první třicítky se losovalo 28 soutěžních čísel a dvě "divoké karty" (dva psi, kteří do základního kola nenastupovali a postoupili do šestnáctky rovnou, to proto, aby následující počet soutěžících byl vždy sudý - 16, 8, 4, 2 a vítězné umístění). Losováním a následným výběrem se počet soutěžících vždy zmenšil na polovinu až k úplným vítězům a k soutěži o třetí a čtvrté místo. Vítězové absolvovali kromě předvedení v kruhu a ve skupině FCI dalších šest kol na ploše finálového kruhu! Klobouk dolů před jejich výkony. Výsledek některých dvojic byl jasný na první pohled, někde se sešli soupeři, kdy vyřazení kteréhokoliv trhalo divákům srdce, pokaždé ale záleželo jen a jen na porotě. Mnohokrát rozhodovaly maličkosti, jako nepovedený obrat nebo chyba v předvedení. V každém případě to byla ohromná škola pro každého, kdo se chtěl přiučit něco o vystavování psů. Asi u pětiny případů se rozhodčí nesešli v hodnocení, což je naprosto v pořádku, a soutěž to zpestřilo. O celém dění byl vypracován protokol, který porota podepsala a stvrdila tak jeho platnost.

Závěrečnou zajímavostí soutěže je fakt, že i po změně finálového systému se poprvé v historii postavil na nejvyšší stupínek v BIS stejný pes! Souboj se štěstím v losování, náhodou, známými jmény mezi chovateli i třemi rozhodčími vyhrál West highland teriér Speedy Gonzales du Moulin de Mac Gregor majitelky Agnieszky Kryszak z Polska.

Jestli se ptáte, jak se mi výstava líbila, pak moje odpověď zní: hodně. Otevřený a atraktivní soutěžní systém, organizace zaměřená na kynology i diváky, výborné prostředí, nápaditost, viditelná práce na vylepšování pravidel, pohoda. Kdyby se pořadatelům podařilo pozvat na soutěž místo polských rozhodčích posuzovatele zahraniční, neměla by kvalita akce podle mého soudu nikde jinde konkurenci. Mám dojem, že nás postupem času polští pořadatelé ještě překvapí. Máte-li odvahu, pevné nervy a krásného psa, pak se bude výstava šampionů v Polsku konat příští rok v únoru znovu. Hodně úspěchů všem!

24. 02. 2004 - text: Brychtová, Foto: Brychta