|
Tentokrát fotografie všech soutěžících psů v pohybu!
Jen na jedné mezinárodní výstavě v roce se v Rakousku
zadává titul Bundessieger (Spolkový vítěz). Takovou výstavou byla právě
ta, která proběhla 29. a 30. září 2001. Už z propozic bylo jasné, že
pořadatelé zvolili pro posuzování plemen Zwerghunde klubu stejnou recepturu
jako v loňském roce, kdy rozhodčí přijel z Norska. Tentokrát nás
čekala
paní Moa Persson ze
Švédska. Při přihlašování psů jsem si řekla, že
ve Švédsku mají velmi krásné číňany a tudíž by mohlo jít o nezávislé
a zajímavé posuzování. Jen kdesi v podvědomí mě hlodal červík pochybností,
zda to byla správná úvaha. (Až po návratu z výstavy jsem na internetu
zjistila, že doménou téhle posuzovatelky jsou výrazně jiná plemena -
labradoři a teriéři. Ve Švédsku posuzuje často soutěže BIS i skupiny FCI,
ale u číňánků jsem jí nenašla nikde, což ale neznamená, že je nikdy
neposuzovala!).
V kruhu se nás s naháčky sešlo více než loni,
ale situace byla loňskému roku navlas podobná. Už při předvádění
grifonků, brabantíků, maltézáčků a pekinézů se děly věci. Ze třídy
šampionů odcházeli psi s dobrou a velmi dobrou, tu a tam nebylo komu
tituly zadat. Paní rozhodčí, která byla na pohled středně velké a velmi
„kompaktní“ postavy, brala posuzování, jak se říká, od podlahy a na
stole se s nikým moc nemazlila. Všechna
dlouhosrstá plemena prohmatávala razantně, důkladně a nekompromisně. Pekinéze
si převážila na vlastních rukách (zvítězil lehčí), srst probrala tak,
že opravdu prohmatala kostru psa a v pohybu jí nic neuniklo. Rozhodovala
rychle, svižně a bez zbytečných průtahů. Mylně jsem se domnívala, že k naháčům,
na nichž je téměř vše vidět, bude, řekněme, jemnější. Kromě skusu se
krátce podívala i do otevřené tlamičky, sáhla si na uši, prosahala celé
končetiny, kontrolovala lokty, pevnost hřbetu, postavení končetin a celkové
osvalení. Novinkou pro mě bylo vidět, jak se promnutím kůže ve slabině
psa zaměřovala na kvalitu pokožky. Hřbetem ruky pak hodnotila teplotu pokožky
a nezapomněla hledat ani na "pánské" vybavení. Chvílemi mi připomínala
kouzelnici nad kotlem. Jen kočka na rameni jí chyběla (doufám, že moje přirovnání
vezmete s humorem a ne doslovně).
Názor na všechny předvedené číňánky jsem si udělala
v klidu až večer doma, po shlédnutí videozáznamu a vám jsem se pokusila
na snímcích ukázat konkurenci ve srovnatelné podobě na fotografiích. A jak jsem výstavu
viděla? Mladý nahý bílošedý pejsek měl zajímavou stavbu těla s typem na
vyšších nožkách, velmi prostorný
pohyb, elegantní krk, trošku kulatější hlavu, správně postavené uši, tmavý pigment očí i
nosu a mírně vystouplá očka.
Hlavička byla pěkně osrstěná , ocásek také, ale nožky
by potřebovaly více hustoty. V pohybu vypadal trochu spáditě a chvílemi
víc nechodil, než chodil. Netuším, co rozhodlo o nezadání titulu. Akim se předvedl v pohybu i v
postoji na zemi bez chyby. Na stole přetrpěl tak důkladnou prohlídku, že v jednu
chvíli chudák až vypískl, když ho rozhodčí necitlivě dloubla do žeber.
Ku cti jí slouží fakt, že se mu anglicky téměř omluvila (No, no, no, vždyť
jsi chlap!). Pak ale stál statečně dál a nechal po sobě zase rajtovat. Posudek má přepychový
a jedinou zásadnější výtkou je kupodivu „poněkud více srsti“. Jeho osrstěný
šedý soupeř Angelboy vůbec nenesl ocas, chodil velmi pěkně, ale na stole
se rozhodčí, ani přivolané pomocnici v kruhu nepodařilo hmatem prokázat,
že je „mužský“. Skončil tedy s kompromisním rozhodnutím „nehodnocen“.
Ve třídě otevřené nastoupil Bruno Tarim, odchovanec české chovatelky paní
Kanovové z Prahy. Pejsek se velmi podobá svým rodičům v barvě, typu i
tvaru hlavy. Má málo osrstěné nožky, dlouhou srst na uších
a na výstavě se mu vůbec nelíbilo. Zjevně by byl raději doma. Jeho konkurent bílé barvy byl pěkný v
pohybu, srst měl výborné hustoty i solidní délky (na nožkách kratší), ocásek
nesený výrazně zatočený přes hřbet na stranu, tmavé oči i nos. V pohybu
chodil za svou majitelkou dost neochotně, nechal se na vodítku tahat, tu a tam couval a snažil
se vysmeknout. Při vší snaze jsme ho na titul netipovali, ale nakonec nebylo
z čeho vybírat.
Gessi chodila standardně,
na stole se chvíli dohadovala s rozhodčí, jestli je ta prohlídka
opravdu nutná (sedla si před ní na zadeček a podala jí obě packy) a díky
laskavé intonaci angličtiny se nechala přemluvit. Pak si s ní paní Persson
dělala co chtěla. Gessi si nechala prohlédnout zuby a když si jí rozhodčí
otočila k sobě zadečkem, byla
ochotná se od ní nechat prosahávat tak, že jsem mohla stát krok od stolu s volnýma
rukama. I po téhle „celní“ prohlídce zvedla ocásek a pelášila
po kruhu s hrdostí sobě vlastní. V postoji se nechala zvěčnit
rakouskou televizí do jakési reportáže z výstavy. Konkurentka do třídy otevřené nenastoupila a tak si pro své další
VD došla tmavá nahá fena paní Hellmund. U nás v Boleslavi získala V2
bez titulu ve třídě šampionů. V pohybu se jeví dost přestavěná a i
k celkovému typu by bylo možné mít tu tam námitku. Ani při
největší snaze se nám nepodařilo zjistit, zda rozhodčí zadala BOB, ale bílý
pes už nikam nenastupoval a na výsledkové tabuli se titul neobjevil. Až téměř
na konci výstavy se k nám dopracovala šuškanda od věcí znalých: „U
téhle rozhodčí je zázrak dostat výbornou a tituly dává jen velmi, velmi
nerada.“
Co dodat? Tulln byl jednou z výstav, která potvrzuje
pravidlo, že každý den není posvícení a soupeřit se občas musí i s rozhodčím.
Přitom není nikdy jasné, která strana vyhraje. Já osobně jsem byla se soutěžním
výkonem obou našich pejsků spokojená. Předvedli se, jak nejlépe uměli a u
diváků měli velký úspěch. Kriticky jsem zhodnotila také videozáznam z výstavy
a výsledkem bylo, že jsem oběma pejskům přidala každému hrst piškot za
odměnu. Kromě toho, že byli šikovní, patří jim i cena za statečnost. Děkuji,
ale příště tuhle dámu raději vynecháme. Vůbec ne proto, že nezadala
tituly, ale proto, že se na předvedené číňánky nedívala se zalíbením.
Posoudila, co jí přidělili, a to je na můj vkus trochu málo.
-
Tulln: vzdálenost 50 km od Vídně, 1x hraniční přechod; Délka
jízdy: 4,5 hodiny, s ohledem na termín konání pozor na případnou ranní
mlhu
-
Nalezení výstaviště: příjezd k výstavišti
snadný – značeno Messegälende
-
Nalezení vchodu výstaviště: ihned, bez problémů,
parkování před areálem, zdarma
-
Haly: solidní, dobře větrané, v některých chladný
průvan, všechny poměrně hlučné
-
Povrch v kruzích: uprostřed pruh koberce, jinak asfalt, venku mezi halami beton
-
Vybavení kruhů: standardní, velikost solidní, malá
plemena měla k dispozici oddělený upravovací stolek s neklouzavým
povrchem
-
Organizace: výdej katalogu u vchodu do areálu, čísla v kruhu
na základě vstupního listu,
-
Ceny: pro CACIB a Jugendbester pohár ve výstavní kanceláři
po 15. hodině, v kruhu oceňovací stužky; poháry pro první tři umístěné
ve finálových soutěžích
-
Klady: snadný příjezd i pohodlné parkování, slušná
přístupová cesta, poměrně hodně prodejních stánků, čistá WC (použití
2 šilinky), v kruhu cedule s pořadím 1 – 4, výsledkové
tabule s papírovými výsledkovými listinami, kolem kruhů tu a tam dřevěné
lavice k sezení,
-
Zápory: absence psích WC, možnost venčení velmi malá,
jen mezi halami na štěrku nebo na trávnících, které byly pro prvním
dnu výstavy výrazně „použité“.
Libuše Brychtová
Posuzovala: paní Moa Persson – Švédsko
Čínský chocholatý pes (variety společně)
P-TM |
Shambala´s Hot to Trot (HA)
|
V1- |
Keller |
P-Mz |
Akim Hvězda z Podmok (HA)
|
VD1 |
Brychtová/Nohejlová |
|
Angelboy of Svenja von Hellmund (PP)
|
po dohodě nehodnocen |
Hellmund |
P-TO |
Bruno Tarim (HA)
|
VD2 |
Edel |
|
Florida Boy
Fantasy Island (PP)
|
V1, CACA, CACIB |
Keller |
F-TM |
Shambala´s Blue Sky |
---- |
Keller |
F-MZ |
Gessi Modrý květ (HA)
|
V1- |
Brychtová |
F-TO |
My Exotic World Ecstasy (HA)
|
VD1 |
Hellmund |
|
Shambala´s White Angel |
---- |
Matthes |
|