|
*
Aktuální dodatek - 11.12.2003: o tom, že jsou naše stránky čtené i
majiteli jiných plemen, než naháčů, není pochyb. A o tom, že svět
kynologický je opravdu malý, svědčí telefonát, v němž se mi ozvala česká
chovatelka vítěze BIG prvního dne a BIS druhého dne z výstavy v Záhřebu
2003 paní Šimberová, a pro naše stánky doplnila zajímavé informace. Vězte
tedy, že skotský teriér, jménem Ubu Wys-Tabasko, se jako jedináček
narodil u Brna, kde prožil také první rok svého života. Shodou okolností
se zalíbil italské hraběnce Marii Carolin Reggiani-Stuffler a ta ho svěřila
do péče profesionální handlerky Mii Ejerstad, s níž vysoce temperamentní
psík, již v necelých dvou letech sklízí ohromné výstavní úspěchy. Zbývá
jen dodat -Blahopřejeme.
Na
naše dvě poslední letošní mezinárodní výstavy jsme odjížděli už v pátek
před polednem. Podle informací z internetu nás podle "ideálního plánu"
čekalo ujet 644 kilometrů za 6,5 hodiny. Povídali že mu hráli! V Záhřebu
jsme byli už na čtyřech výstavách (vždy na dvou v jeden víkend) a uvedený
itinerář se nám nikdy nepodařilo dodržet ani časem ani vzdáleností. Po
trase Praha, Jihlava, Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb - s mlhou a deštěm na většině
rakouského území, jsme dorazili k hotelu až před 20. hodinou. Poskakování
ve vídeňském pátečním provozu nám cestovní průměr opravdu nezlepšilo.
Nicméně po dálnicích se jelo docela dobře. Pro tentokrát jsme osvědčený
hotel Zagreb (50 EUR za noc) zkusili vyměnit za hotel "I" a také
jsme nelitovali, přestože byl o něco dražší. Pejskové se s jásotem vrhli
na velké letiště (na postel vždy vozím vlastní přehoz, aby psíci zařízení
hotelu náhodou jakkoliv nepoškodili) a dali jasně najevo, kde míní strávit
většinu času. Gessi se samozřejmě vehementně dožadovala opožděné večeře
(obvykle krmím těsně kolem 18. hodiny) a Farao s Akimem i Arnym jí statečně
podporovali. Během chviličky byly čtyři misky vymetené a pejskové se s
nacpanými bříšky chutě uvelebili před televizní obrazovkou. Manželovi se
kupodivu podařilo naladit pořad o zvířátkách, takže i o duševní rozvoj
naší smečky bylo patřičně postaráno. Kdybych měla ale soudit podle našich
psů, pak musím říct, že program za moc nestál, protože během chvíle
chrněli všichni čtyři a dali tak jasně najevo, co si myslí o svém vzdělávání
v pátečních večerních hodinách. Dovolili jsme si je probudit ještě na půlnoční
venčení, což v praxi znamená rychle vyčůrat a honem zpátky do vyhřáté
postýlky.
Ranní
sobotní koupání Akima a Gesky už s manželem zvládáme s výcvikem
profesionálů. Všechny zbytečné procedury jsme postupně zrušili a zbyla
osvědčená rutina, která trvá přesně 50 minut. Dokonale vyhlížející
pejskové směli za odměnu ještě zpátky do hajan a já s manželem na snídani.
Přesun na výstaviště nám zabral asi 20 minut, včetně naložení a vykládání
věcí. Další osvědčený způsob, vyložit mně se psy co nejblíže u
vchodu a teprve pak shánět místo na parkování, se znovu vyplatil. Na
Zagrebački Velesajam jsme vjeli nejkratší možnou cestou. Dokonale vypracované
propozice (se samolepkami, obsahujícími všechny údaje o vystavovaných
psech, včetně katalogového čísla a čísla kruhu!) byly nově doplněny o nákres
výstavní haly a plánek kruhů. Nádhera! Včas jsme tedy věděli, že budeme
sídlit v přízemí a oba dny u stejného kruhu.
Pro katalogová čísla jsem odběhla do výstavní
kanceláře, kde mě čekalo další milé překvapení. Když mi pracovnice
sekretariátu vydávala obálky s čísly psů (mimochodem nápaditě potištěné
termínovníkem chorvatských výstav na příští rok!), zamyslela se a povídá:
"Nemáte u nás náhodou diplom šampiona?" Málem mi zůstala pusa do
kořán. O velký zdobený diplom chorvatského šampiona je třeba zvlášť zažádat
a přijet si pro něj na výstavu, neb jej pořadatelé sice zdarma tisknou, ale
neposílají. A já měla opravdu zažádáno o diplom pro Gessi a ještě i pro
shih-tzu Zanyho Bohemia Acro Ireny Henyšové, což si paní v sekretariátě výstavy
pamatovala! Klobouk
dolů. Mimochodem Gessi dostala číslo katalogu 1313, ke kterému mi kdosi soustrastně pravil, že by svou třináctinásobnou smolnou silou
porazilo i koně. Tak nám začal poslední soutěžní víkend.
Při
ranním slavnostním zahájení výstavy se ve finálovém kruhu představila opět
velice silná sestava rozhodčích. Upřímně řečeno, šlo o jména, za kterými
by člověk jinak cestoval přes půl Evropy a tady jsme je měli pěkně
pohromadě. Liliane de Ridder Onghena a Monique van Brempt - Belgie; Franco
Ferrari - Itálie; Hans W. Müller - Švýcarsko; Marit Sunde - Norsko; Rainer
Vuorinen a Marja Talvitie - Švédsko; Hassi Assenmacher-Feydel - Dánsko; Chan
Weng Woh - Malajsie; Hans Bierwolf - Rakousko. Ve skupině posuzovatelů nechyběla
ani Libuše Ubrová z České republiky a 11 domácích rozhodčích z
Chorvatska. V sobotu bylo přihlášeno 1352 a v neděli 1244 psů,
přičemž lehký nedělní úbytek bylo možno přičíst dvěma věcem. Jednak
se v sobotu po mezinárodní výstavě konaly na stejném místě ještě výstavy
speciální (dobrmanů, dalmatinů, retrívrů, amstafů, pinčů, kníračů a
anglických ovčáků) a jednak v neděli probíhala v nedalekém Bělehradě
další mezinárodní výstava, kterou část vystavovatelů využila a na druhý
den přejela do sousedního státu. Mezi hosty výstavy patřil i výkonný ředitel
FCI Yves de Clercq, neboť FCI pověřilo pořádáním evropské výstavy v
roce 2007 Chorvatsko a ve dnech 8.-10.6. se nejlepší psi Evropy utkají v Záhřebu!
 Oba
dny se u číňánků sešla vzhledově líbivá, navzájem známá a většinou
tituly ověnčená konkurence. Nově se předvedla jen mladičká a podle mě
nadějná fenečka Newbourne Crystaleye (Blandora Couldn´t be Better x What a
Cracking Rose at Blandora), o které jistě ještě uslyšíme, a bohužel chyběla
jediná přihlášená labutěnka Justýne Modrý květ. Díky dvěma naprosto
neznámým rozhodčím (sobota Nataša Blanuša z Chorvatska, neděle Marit
Sunde z Norska) bylo vše naprosto otevřené a mohl padnout jakýkoliv výsledek.
Sobotní klání jsem prožívala o trošku víc
než nedělní. Chyběl mi poslední CAC pro Akima na splnění Chorvatského šampionátu
a to, že byl ve třídě sám, neznamenalo krom zmíněného faktu vůbec nic.
Pečlivá chorvatská rozhodčí však zadala tituly všem psům a tak opravdové
soutěžení nastalo od CACIBů výš. Neptejte se mě, jak se Akimovi podařilo,
v tak silné sestavě a při tak vyrovnaných kvalitách předvedení všech tří
psů, předčit Lovely Boye i Hopkirka, nicméně dosáhl i na svůj 35. titul
CACIB (ten ovšem přechází na Lovely Boye, protože Akim je interšampion).
Troufnu si odvážně tvrdit, že mezi fenami byla situace hodně jasná a snad
jen kdyby Gessi předvedení naprosto pokazila, mohlo se stát něco jiného.
Takhle jí čekal půlkulatý 45. CACIB a mohla s Akimem slavit společně. Zato
o BOB, v konkurenci Truffaldino, Akim, Orchidey a Gessi, bylo opravdu o co soutěžit
a všichni jsme si to doufám stejně hezky užili. Čtyři pohlední číňánci
bojovali ze všech sil a dlužno dodat, že nás paní rozhodčí nešetřila. V
konečném rozhodování mezi Gessi s Trufaldinem došlo i na opakované souběžné
předvedení tam a zpět, na několikerý pohyb po kruhu a opakované porovnávání
v postoji. Ze mě i z paní Thomy docela pěkně lilo a diváci si určitě přišli
na své. Nakonec padl los na Gessi a tak se odpoledne ve finálovém kruhu předvedli
tři číňánci (v soutěži mladých Truffaldino a Orchidey a v IX. skupině
FCI Gessi).
Ziskem
BOB mě Geska nevědomky přiblížila ke splnění dalšího z mých tajných přání.
Mnohokrát jsem na internetu viděla na fotografiích vždy skvěle vypadající
upravenou dámu z Belgie, která posuzovala mnohé prestižní výstavy a velice
často IX. skupinu FCI, včetně čínských naháčů. Její jméno je Monique
van Brempt a já si dlouho přála se s ní někde potkat. Na jaře mi těsně
unikla na ATK v Budapešti, kde posuzovala všechny jiné, jen ne nás. V Záhřebu
však byla právě ona pověřena posouzením Best in Group společenských
plemen. Musím také dodat, že jsem u ní na stupních vítězů nikdy neviděla
naháče, zato shih-tzu a maltézáčky velmi často.
Přípravný
kruh měl v Záhřebu tři! části a pro plynulý průběh soutěží se
jednotlivé kategorie řadily již s náskokem dvou předchozích, přičemž do
přípravného kruhu číslo jedna (z něj už se šlo rovnou do main ringu)
chodili rozhodčí dělat takzvané "předposouzení". Tady si
obvykle stihli prohlédnout všechny seřazené psy, měli čas je osahat, případně
posoudit v pohybu. Na ploše finálového kruhu mohl rozhodnout už jen pohyb
psa při nástupu, případně postoj, ale to asi jen výjimečně. Nejinak tomu
bylo i v sobotu. S Gessi jsem nastoupila do obvykle těžké konkurence, avšak
doplněné o některé super hvězdy, čímž mám na mysli šampiony shih-tzu
Prima Moon Hot Stuff pí Matejčič, maltézáčka Paper Man Mary Evan Moniky
Kupicové, lhasa apso Basteberri Windy-Wigs z Maďarska, cotonka vedeného
profesionálem Gregorem a další a další. Jednoduše
síla. Stoupla jsem si podle svého zvyku hned za pudly, ale během chvíle nás
pořadatel tak přeházel, že před nás s Gessi vyšel pekinéz. Už jsem v
duchu viděla, jak ho ve finálovém kruhu ze zoufalství obíháme. Zachovala
jsem ale chladnou hlavu, protože se na nás zrovna přišla podívat rozhodčí. Prohlédla
a prosahala si pečlivě každého psa, ale na tváři jí nebylo znát vůbec
nic. Měla soustředěný výraz zkušeného hráče pokru. Usmála se až ve chvíli, kdy
pro ní přišel pořadatel a vedl jí do finálového kruhu. Za zvuku hlasité
hudby a průchodem mezi dvěma úzkými stěnami se nastupovalo na plochu
pokrytou kobercem. Pro psy nic moc. Už jsem s Gessi stála připravená těsně
za pekinézem, když nás zahlédl hlavní organizátor, cosi pošeptal moderátorce,
pekinéze nechal stranou a zamával na mě, že nastupujeme my. Ještě že mě
hned tak něco neporazí a že má Gessi dostatek podobných zkušeností. I
trochu nečekaný nástup jsme zvládly slušně. Paní rozhodčí jen obešla
řadu psů a hned začala vybírat na střed. Geska patřila mezi šťastné. Šeptala
jsem jí do ouška, že je mi úplně jedno jak dopadneme, ale ať se propána
jen hezky předvede. A ona při up and down na koberci opravdu zabojovala. Opřela
se do vodítka a předvedla sílu Moravou trénovaného číňana. Jsem přesvědčená,
že právě tady se rozhodlo o tom, že se za očekávanou dlouhosrstou dvojicí
shih-tzu a maltéz se vešla na stupně vítězů i nahatá číňanka! Katalogové číslo
1313 jsem večer uložila mezi jeho stejně slavné kamarády z předchozích
výstav.
Ze
sobotních finalistů mě nadchla paní Neduchalová, která si ke svému luxusnímu
kerry blue teriérovi (vítězovi BIS na Evropské výstavě v Paříži 2002)
pořídila atraktivní kostým i celkový vzhled. Po soutěži jsem jí
byla srdečně poblahopřát a s ohledem na své křestní jméno "Libuše"
tak trochu i věštit.
Řekla jsem jí, že si myslím, že v tomhle oblečení a s tímhle psem podle
mě už z "bedny" nesleze. A teď jsem zvědavá, jestli se to vyplní.
Moc jí držím palce. Minikalamitu
si užila i Saša Grygarová, jejíž výstavní oblečení zůstalo omylem doma
a tak finále absolvovala v mém zelenkavém saku a černých kalhotách, kteréžto
oblečení s ní odcestovalo i druhý den do Bělehradu. Zapůjčila jsem jí je
ráda, vždyť jeden nikdy neví, kdy bude podobnou pomoc sám potřebovat. K
perlám patří i fakt, že malajský rozhodčí
Chan Weng Woh zadal jedinému mexickému naháči titul CAC a BOB, přičemž
CACIB zadat odmítl pro zatím neustálenou povahu psa. Protesty majitelky,
pokud vím, byly marné. Za zmínku stojí i plná kovová klícka s deseti štěňaty
stafordů, kterou jsem viděla přímo u výstavního kruhu. Chovatel jí
odstranil až po zásahu pořadatelů a kde štěňata skončila, to asi nikdo
neví. Jen letmo jsem si vzpomněla na své "výstavami týrané
chudinky", které se rozvalují v přepravce po jednom ...
V
neděli nás kolem výstavního kruhu vítaly samé žertovné zprávy. "Jo
vy máte tu Norku? No to si užijete! U nás to vymydlila s védéčky." A
pak, že kynologům chybí ranní smysl pro humor. Pravdou je, že po řadě zkušeností
nastupuji k "severským" rozhodčím vždy s velkým respektem. Marit
Sunde vypadala téměř jako pohádková babička (snad mi to přirovnání
promine). Menší, šedovlasá, převážně usměvavá, na psy neuvěřitelně
milá, ale védéčka opravdu sázela bez mrknutí oka a nacházela věci, které
si majitelé jen neradi přiznávají. Dokud člověk neodešel z kruhu, nemohl
tušit, jak dopadne. U našich naháčků zůstalo vše dle sobotních výsledků,
jen se prohodili držitelé res. CACIBů u psů i fen a Jašterica si o
stupeň pohoršila. S manželem jsme si znovu užili i "domácí dvojboj"
Akim kontra Gessi o BOB, který je naší oblíbenou zábavou. Fenečka však
nezaváhala a i tohohle "BOBíčka" zařadila do své rekordní sbírky.
Geska se opět chystala do odpolední finálové
soutěže. Podle katalogu nás čekal rozhodčí z Malajsie. Ani
jeden z mladých naháčků se bohužel nevešel do užšího finálového výběru a tak
se posledním želízkem v ohni stala Gessi. Upřímně řečeno, nedělala jsem si moc iluzí o možném
umístění, protože jsem spíš předpokládala, že na stupních vítězů dojde oproti
včerejšku k obměně. I malajský rozhodčí pečlivě předposoudil
psy v přípravném kruhu. Stihl to tak tak a už jsme nastupovali. Podařilo se
mi zařadit se na naše obvyklé místo za pudly a za nimi také nastoupit. Zjevně
spokojená a dobře naladěná Gessi vběhla na šedomodrý koberec plná
energie a odhodlání. Hlava nahoru a vysoko nesený ocásek nenechaly nikoho na
pochybách, že tahle psí holčička má opravdovou chuť soutěžit. Totéž předvedla
po výběru do užšího finále s dalším posouzením. Neměla jsem jí co
vytknout. Třetí místo obsadil shih-tzu (vítěz včerejšího Best in Show),
druhé místo maltéz, ovšem nikoliv Moniky Kupicové (ta byla v Bělehradě).
V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že už se hraje bez nás. A ono ne,
protože vzápětí zaznělo: "Chinese Crested dog!" a s
ním i následující postup do soutěže Best in Show. Až doma jsem si uvědomila,
že Gessi teprve dvakrát soutěžila v celé desítce finalistů, protože
obvykle jsou soutěže dvoudenní, kde je jen část skupin FCI a kdy jde o
titul Best of Day, nikoliv Best in Show, jako nyní. Po nezbytném fotografování
a jen trošce piškotků za odměnu čekala na Gessi ještě práce. Finále Best
in Show se švédským rozhodčím Rainerem Vuorinenem.
Do
Best in Show se dostali: bearded kolie pí Volkové z České republiky, malý
černý knírač z Ruska, skotský teriér (res. BIS včerejška), dlouhosrstý
jezevčík, aljašský malamut (včerejší BIG), dalmatin, irský setr, americký
kokršpaněl, Gessi a afgánský chrt ze Slovenska (včerejší BIG a BIS 3).
Bylo nad slunce jasnější, že na tuhle konkurenci Geska nemůže stačit. Přesto
podala výkon hodný rovnocenné finalistky téhle soutěže a já jí musím
jen chválit. Po poměrně zdlouhavém posuzování se nakonec stupně vítězů
zabarvily do černa. Třetí opět afgánský chrt, druhý malý černý knírač
a včerejšího vítěze shih-tzu nahradil černý skotský teriér v rukách
italské profi handlerky. Super Best in Show mezi vítězi obou výstav dopadlo
ve prospěch shih-tzu, přestože já osobně bych dala přednost temperamentnímu
skoťáčkovi.
Záhřeb byl pro nás plný překvapení, milých
zážitků a pro mě i některých neopakovatelných momentů. Dvojí umístění
Gessi na stupních vítězů ve finálové soutěži je v každém případě
dalším ohromným úspěchem pro naše plemeno (vždyť na "bedně"
stála z IX. skupiny FCI plemena jen tři - shih-tzu, maltézáček a číňánek!).
A to nehovořím o natáčení chorvatskou televizí, fotkách ze soutěže atd. V únoru
2004 se sem na dva dny určitě vrátíme, minimálně Akimovi pro diplom
Chorvatského šampiona a také si znovu hezky zasoutěžit! V Záhřebu se
Gessi podařilo stát už na všech stupních vítězů: nyní na prvním a třetím
a v roce 2002 na druhém. Copak nás čeká příště?


Chinese Crested Dog (variety společně)
29.11.2003 - Judge: Nataša Blanuša (Croatia)
30.11.2003 - Judge: Marit Sunde (Norway)
Class |
Name |
29.11.2003 |
30.11.2003 |
Owner |
P-TM |
Zholesk Truffaldino |
V1, PRM |
V1,
PRM
|
Thoma, A |
P-Mz |
Lovely Boy od Chlpíků |
V1, CAC, res. CACIB |
V1,
CAC
|
Bregenzer, A |
P-TO |
Family Song´s Hopkirklachesis |
V1, CAC |
V1, CAC, res. CACIB
|
Dudaš, SK |
P-TS |
Ich. Akim Hvězda z Podmok |
V1, CAC, CACIB |
V1,
CAC, CACIB
|
Brychtová, CZ |
F-TM |
Orchidey Orca od Chlpíků |
V1, PRM |
V1,
PRM
|
Bregenzer, A |
|
Newbourne Crystaleye |
V2 |
V2
|
Ston+Ljolje, CR |
F-TO |
Brenthill Gavany´s Bohemia |
V1, CAC |
V1,
CAC, r. CACIB
|
Thoma, A |
|
Justine Modrý květ |
neúč. |
xxxxx |
Moringlová, CZ |
F-TS |
Ich. Gessi Modrý květ |
V1, CAC,
CACIB,
BOB, 3 BIG |
V1,
CAC,
CACIB,
BOB, BIG
|
Brychtová, CZ |
|
Jašterica Alexa Lachesis |
V2, res. CAC, res. CACIB |
VD
|
Pištěková, CZ |
Finale competitions:
29.11.
Junior BIS - semifinale - Orchidey Orca od Chlpiku
Best in Group 3. IX. FCI - Ich. Gessi Modrý květ (judge:
Monique van Brempt - Belgium)
30.11.
Winner Best in Group IX. FCI - Ich. Gessi Modrý květ (judge:
Chan Weng Woh - Malaysia)
Splněné šampionáty:
Ich. Akim Hvězda z Podmok splnil podmínky šampionátu Chorvatska.
Xoloitzcuintle
29.11.2003 - Judge:
Chan Weng Woh (Malaysia)
30.11.2003 - Judge: Vibor Ježek (Croatia)
Class |
Name |
29.11. |
30.11. |
Owner |
P-Mz
|
Coriso Caliente
|
V1, CAC, BOB ( bez CACIB!)
|
V1, CAC, CACIB, BOB
|
Thoma, A
|
01.
12. 2003
- text: Brychtová, foto: Brychta
|