Mezinárodní výstava (CACIB)

Varaždin - 28. září 2003 - Chorvatsko

Do Varaždinu mě nalákaly hned dvě věci. Jednak Akim i Gessi měli první teoretickou šanci dodělat šampiona Chorvatska (po splnění podmínky rok a den od prvního po poslední získaný CAC) a jednak zde byl jako rozhodčí uveden Erwin Deutscher z Rakouska, který již několik let patří mezi mé „oblíbence mezi posuzovateli“. Pravda, paní Thoma mi včas avizovala, že se na stejnou výstavu se svým „výstavním týmem“ také chystá, ale přiznávám se, že to, jestli se naši psi v kruhu setkají nebo ne, už drahnou dobu neřeším. To bych totiž nemohla jet nikam. Našeho Arníčka jsme samozřejmě „přibalili“ s sebou a malého Faraa čekalo poslední předvedení ve třídě štěňat.

Ve čtvrt na čtyři ráno jsme vyjeli z Kroměříže a to jen proto, aby nás téměř vzápětí zastavila policejní hlídka. „To nám to začíná!“, utrousila jsem rozladěně. Naštěstí šlo jen o silniční kontrolu, která kromě dokladů od vozidla a řidičáku nepožadovala nic víc, takže zdržení trvalo jen pár minut. Přes Brno a Mikulov jsme dorazili do Vídně, zde uhnuli na dálnici A3, z ní u Eisenstadtu na S31 a odtud směr Köszeg do Maďarska. Dále kolem Szombathely (držte se obchvatu města po silnici s číslem 87), po silnici 86 (E65) na Körmend a přes hraničí přechod Redics do Slovinska. V Lendavě jsme byli před týdnem a tentokrát jsme jí jen projeli, abychom na přechodu Mursko Središče vstoupili do Chorvatska. Popsaná cesta je nejkratší a kupodivu i nejrychlejší. Přes všechny čtyři hraniční přechody (ČR – Rakousko – Maďarsko – Slovinsko – Chorvatsko) jsme projeli bez problémů, s minimálním zdržením, jen Chorvati a Slovinci chtěli vidět i očkováky psů, aby se vzápětí zhroutili údivem, co že to vidí na fotkách. Jen na zpáteční cestě nás rakouský celník nad očkováky informoval, že tyhle psy v Rakousku vůbec nemají! Zdá se, že naši jižní sousedé mají značný informační deficit stran představení plemene veřejnosti.

Do Varaždinu už to od posledních hranic nebylo daleko (33 kilometrů). Bez mapy a bez tušení, kde se nachází výstaviště, jsme doufali, že nakonec trefíme. Po vjezdu do města, přesně ve chvíli, kdy jsme zapochybovali, kam se máme vydat dál, nás přivítala první zřetelná směrovka „CACIB“. Dál už šlo všechno jako na drátkách a během nedlouhé chvíle, po dvojím přejezdu mostů přes vodní kanál, jsme zdarma zaparkovali u velikého cvičáku místní kynologické organizace.

Venkovní výstavy (open air show) mají své kouzlo i ohromná rizika, z nichž počasí, je tím největším. Ranní teplota kolem 4°C  nás nenadchla, ale během dopoledne se rozpustily ranní mlhy (ano, už s nimi na cestách počítejte!) a sluníčko přesně v deset hodin vysušilo poslední kousek trávy v našem kruhu. Během odpoledne jsem pak chvíli chodila i v tričku. Naše vstupní přejímka proběhla skvěle, ale, jak se ukázalo, jen díky tomu, že jsem zaplatila předem bankovním převodem. U kanceláře pro „neplatiče“ byla ohromná fronta, zdejší pracovnice nestíhaly nápor lidí (i když tu mnozí byli už s otevřením areálu pro vystavovatele) a výstava kvůli tomu začala o půl hodiny později.

Sbor rozhodčích byl složen z řady zahraničních posuzovatelů, mezi nimiž byla asi největší kapacitou Elke Peper z Německa. (Mimochodem znáte její knihu „Vychováváme šampiona“, kterou vydalo nakladatelství Cesty? Pokud ne, pak vám jí vřele doporučuji). Šarmantní a vždy profesionálně oblečená dáma je specialistkou pro posuzování teriérů a uvidíte jí na většině prestižních výstav (budete-li mít čas na Eurodogshow v Bratislavě, určitě se na ní zajděte podívat, je to potěšení pro oko i ohromná možnost získat zkušenosti). Je nesmírně milá, pohybuje se s elegancí sobě vlastní, posuzuje pečlivě a rozhodně. Patří k rozhodčím, kteří rádi vidí krásné a laskavé předvedení kteréhokoliv psa, doplněné o pečlivě upraveného handlera a dokáže ocenit kontakt ve dvojici i pár "člověk a pes" jako celek. Kromě „domácích“ (z nichž mě zaujal skvěle vypadající vousatý Mladen Ercegovič) dále posuzovali Judith Szilagyi a Gabor Korozs z Maďarska (to je ten pán s většinou vítěznými komondory), Erwin Deutscher a Gunther Ehrenreich z Rakouska a Alenka Černe ze Sloviska.

V našem kruhu 11 jsme šli na řadu jako třetí, asi po 26 psech, tudíž kolem poledne. Hned ráno jsme s Hanušem stihli izolepou přilepit kobereček a volnou svrchní desku k postavci, u „stolku“ pro posuzování malých plemen, takže jsme z létajícího předmětu vyrobili docela pevné zázemí, na kterém mohli psi bezpečně stát. Naštěstí tenhle žertovný typ skládacího stolku z Chorvatska už známe, takže nás situace nezaskočila. Ke změně rozhodčího nedošlo a tak nás doopravdy očekával Rakušan Erwin Deutscher. S chutí jsem sledovala jeho práci i způsob zacházení se psy. Než na nás došla řada, zafoukal ve slunečném počasí nečekaně silný vítr a my jsme znovu sáhli po zimních bundách. Pár mraků, honících se nad našimi hlavami, sice nehrozilo deštěm, ale vítr po chvíli tak zesílil, že se v několika kruzích vznesly k zemi přibité stany rozhodčích a ulétly v dál. Potkalo to i náš kruh, kde však rozhodčí situaci ustál bez mrknutí oka – před letícím stanem elegantně ustoupil stranou, zamával mu na rozloučenou a vrátil se ke své práci. Upřímně řečeno, před posuzováním naháčků to bylo milé, neboť sluníčko vzápětí zase vykouklo a pěkně vyhřálo trávu v našem kruhu, takže se tu psíkům hodně líbilo.

Jak jsem předeslala, v našem plemeni se sešla očekávaná konkurence, doplněná však o dva pejsky, které jsem ještě na vlastní oči neviděla (zato jsem o nich hodně slyšela). Prvním byl nahatý, výrazně osrstěný psík z chovu Gábiny Noskové, First Sampan Gavany´s Bohemia (Sampan Basta x Gerrya Modrý květ). Protože je jeho maminkou sestra mojí Gessi, Gerrya Modrý květ, měla jsem představu, jak by asi psík mohl vypadat. Zatím je to jen psí miminko, ale myslím, že s něj bude docela fešák, vykazující kombinované typové i pohybové kvality obou rodičů. Obě štěňata, která se sešla v jedné třídě, Farao i First Sampan, samozřejmě ještě nemají na stole jistotu šampionů, tam si byli rovní, ale v pohybu byl rozdíl znát. Nejen díky věku, ale také proto, že Farao už má pár výstav za sebou a chodí s pěkně vztyčenou hlavou i hrdě neseným ocáskem. To vyneslo labutěnce milé první místo před naháčkem a vlastně první úspěch v maličké konkurenci. Největší radost jsem však měla z veselého projevu Faraa v kruhu a z toho, jak pěkně se předvedl v pohybu.

Ve třídě mladých se pod vedením Gregora Nemanice předvedl Amaretto de Gabritho. Z našich výsledků víte o jeho nedávném úspěchu v Srbsku a Černé hoře, a tak jsem na něj byla vážně zvědavá. Psík mi na první pohled silně připomněl vzhled Ardena Solutre Pazzda. Je pleťově zbarvený, s hnědým pigmentem, k tomu s odpovídající světlejší barvou oka, a jeho výraz si na fotkách s Ardenem porovnejte sami (Amarettovi rodiče jsou Sampan Basta a Zholesk Selin Clio). V typu i v pohybu dost připomíná svého otce. Zaslouženě si odnesl titul Prvak razreda mladich. Nevím proč osamocený Newbourne Jumping Jack Flash do třídy otevřené nenastoupil (na výstavě byl) a tak nastal zase čas soutěžení Akima a Sampaně. Upřímně řečeno, tentokrát to Akim svému soupeři ulehčil. Neměl svůj den a navíc se mu, na rozdíl od Leszna, pan rozhodčí prostě nelíbil (že by změnil třeba značku kolínské?), zejména pak při několikrát opakované prohlídce na zemi. Tak jako Gessi v Innsbrucku, si tentokrát Akim vybral svůj „volný den“ a získal „jen“ další res. CACIB, čímž nás ovšem odsoudil k pozdně listopadové cestě do dvoudenního Záhřebu. Ve fenkách se sešla nulová konkurence a tak obě, mladá fenka i Gessi, dostaly bez boje „všechno“.

O BOB jsme nastoupili jen tři – Amaretto, Sampan a Gessi. Mladá fenka pí Thomy zřejmě udělala místo Sampanovi. I já občas musím nějakého psa „oželet“, když nám dojde počet rukou na vystavování většího počtu psů. Při předvedení finalistů v kruhu se ale začaly dít věci. Nemanic s Amarettem v pohybu mírně zaostal, Sampan s pí Thomou mu svou rychlostí „šlapal na paty“, první pes se tudíž neklidně otáčel na druhého a ten mu na oplátku čichal na zadek. Nepomohla ani panem rozhodčím nařízená výměna míst obou psů. A výsledek? Gessi, které jsem udělala dost místa i dostatečnou vzdálenost od obou soupeřů, si běhala v klidu a s přehledem zvítězila podle přísloví: „Když se dva perou, třetí z toho má užitek“.

Do závěrečných soutěží jsem měla tři kandidáty na nějaké umístění. Faraa ve štěňátkách, po dlouhé době Akima s Gessi v páru a pak Gesku v IX. skupině FCI. Všem třem se zadařilo, neboť štěně i oba naháčci v páru postoupili do finále (a že tu bylo kandidátů!, protože se v jeden den posuzovalo všech 10 skupin FCI najednou) a Gessi úžasně zabojovala v silně obsazené IX. skupině. Na rozdíl od Lendavy jsem tu viděla zhruba deset krásných adeptů „na bednu“, řadu z nich z Itálie. Rozhodnutím Erwina Deutschera se Geska vešla na třetí stupínek, když druhý skončil opět Nemanic s cotonem a vyhrála černobílá fenka ši-cu.

Zůstali jsme na výstavě až do konce, kdy Elke Peper posuzovala Best in Show a vychutnali jsme si její vysoce profesionální práci do konce. První skupinu FCI vyhrál velškorgi, který se však ve finále předvedl cvalem a od paní rozhodčí si vysloužil jen zoufalý posunek, jaká je to škoda. Jeho šance skončily. Velký černý knírač zabojoval skvěle a příležitost nezahodil. Erdelteriér měl situaci asi nejtěžší. Rozhodčí je specialistkou na teriéry, takže buď mohla odhalit všechny jeho nedostatky a nechat ho v poli ostatních, nebo byl tak krásný, že na svých kvalitách mohl jen vydělat. Jeho handler neudělal chybu a dvojici nechyběla ani zjevná souhra a vzájemný soulad, což je velmi cenné. Myslím, že právě to je nakonec vyneslo na stupeň nejvyšší. Drsnosrstý jezevčík (do finále BIG IV. skupiny FCI nastoupili jen dva vítězové plemene) se mi docela líbil, ale ničím mezi ostatními nevynikal. Samojed byl nádherný v srsti, skoro bych řekla i bezkonkurenční, měl skvělý rozsah pohybu, ale předními končetinami přešlapoval, což Elke Peper samozřejmě neušlo. Bude ale asi patřit ke psům, u nichž ostatní klady někdy převáží jeden větší nedostatek. Krásný, pěkně a laskavě předvedený dalmatin mohl podle mého odhadu stát na stupních vítězů. Zato bretaňský španěl měl po nadějích okamžitě. V kruhu neudělal kloudný krok, prohnal se tu přiškrcený na vodítku cvalem a jeho vítězství v BIG je mi doteď záhadou. Pravdou je, že v jeho skupině FCI nebyla nijak oslnivá konkurence. Černobílá anglická kokřička byla mou favoritkou. Líbezná, pěkně předvedená, ale asi je ještě mladá. „Šicinka“ chodila moc hezky, jen nevím, proč nebyla do skupiny a ani na finále, pečlivěji načesaná. Bohužel s majitelkou, jejíž tělesné proporce měly k ideálu ženské krásy propastně daleko, nemohla u Elke Peper skončit jinde, než v poli poražených. Z toho plyne poučení: „Dámy, hoďte se do latě a to nejen kvůli mužům, ale také kvůli svému psu a jeho předvedení! Pro obsazení nejvyšších míst musí dvojice ladit!“ Desítku vyhrál afgánský chrt šedé barvy, jehož jinak krásnému pohybu bych vytkla nedostatek plynulosti. Finálové rozhodnutí bylo dílem chvíle. Po pečlivém individuálním posouzení všech kandidátů na vítězství a po závěrečném postoji rozhodla německá rozhodčí takto: třetí místo velký černý knírač, druhý dalmatin a vítězem BIS Varaždin 2003 se stal erdelteriér. Každý vítěz BOB dostal medaili, držitelé tří finálových ocenění pohár, vítěz pytel Puriny, finalisté BIS poháry. Na výstavu bylo přihlášeno 730 psů všech skupin FCI.

S odjezdem po půl sedmé večer z Varaždinu jsme dorazili zpět na Moravu úplně zmordovaní v půl druhé v noci. Výstavy „na otočku“ vážně nejsou naším šálkem čaje a všechny příští už budeme absolvovat minimálně s noclehem před výstavou. Teď nás čeká relaxace a poslední ladění formy před Evropskou výstavou v Bratislavě. Těšíme se s vámi na viděnou a doufáme, že nám přijedete mezi stovku přihlášených číňánků fandit. Indický rozhodčí černé barvy pleti není v našich zemích běžně k vidění a když k tomu připočteme jeho letité zkušenosti s posuzováním, asi se máme všichni na co těšit! 

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzoval: Erwin Deutscher, Austria

Podmínky Šampiona Chorvatska splnila Gessi Modrý květ.

Finálové účasti:
Finale Baby BIS – Farao z Haliparku
Finale Junior BIS - Bohemian Supreme de Gabritho
Couple´s finale (páry) – Akim Hvězda z Podmok + Gessi Modrý květ, owner: Brychtová
Best in Group IX. FCI  – 3. place Ich. Gessi Modrý květ

30. 09. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta