Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Luzern - Švýcarsko - 21. + 22. června 2003

FOTO by team ROBERTO - HERE 

Asi jen šílenec by se znovu vydal do země, kde dostal z pohledu dalších výsledků svých psů vlastně "napráskáno". Loni jsme z Lausanne nedovezli žádné oslnivé výsledky, i když dnes už vím, že za daných okolností lepší výsledek prostě udělat nešlo. Pro rok 2003 Švýcaři změnili místo konání dvou jarních výstav a místo vyhlášeného St. Gallen přesunuli obě akce do Luzernu. Dlouho jsem rozmýšlela, zda jet v daný termín kombinaci Portorož x Novi Grad (viz reportáž účastníků zítra) nebo do Švýcarska. Asi můj andělíček strážníček věděl co dělá, když jsem nakonec vyplnila přihlášky na základě kterých nás čekala 770 km dlouhá cesta přes Německo a Bregenzerský průsmyk do Luzernu.

Po dlouhé době jsme si chtěli s manželem tenhle víkend v pohodě užít. Vždyť s námi jeli "jen" tři psi (Akim a Gessi na výstavu a Arníček jako spolucestující), a tak jsme vyrazili už v pátek po poledni. Navečer nás uvítaly Alpy ozářené zapadajícím sluníčkem, 26°C, dálniční světelné tabule zářily do dálky s nápisy, že se v Luzernu koná mezinárodní výstava psů a podle šipek jsme bezchybně našli nejen výstaviště, ale i náš hotel. Právě v tu chvíli nás švýcarští pořadatelé pozitivně naladili pro její návštěvu. Idylku doplnila útulnost hotýlku Pilatusblick, který manžel vypátral i zamluvil přes internet. V množství zeleně a pod štíty vrcholu Pilatus (s vyhlášenou lanovkou a vyhlídkou na Luzern) jsme si vychutnali teplý večer a z balkónku u pokoje se kochali krásou velehor. Co si víc přát?

Před výstavou mi švýcarští přátelé psali, že se zdá, že náš hotel je blízko výstaviště, ale že je vzdálen jen 3 minuty jízdy autem, to nás opravdu překvapilo. Na výstavišti jsme byli v 8.00 a už tehdy se podél plotu vinula dlouhá fronta účastníků se psy. Nicméně parkování mnoha vozů na přilehlém dostihovém závodišti i přejímku zvládli pořadatelé výtečně. Dovoluji si jen podotknout, že třemi světovými jazyky tu plynně mluvila snad i uklízečka sociálního zařízení! Hned po vstupu jsme dostali katalog s podrobnými plánky a rozpisy všeho, co vás jen napadne (haly, kruhy, program, počty psů, seznam vystavovatelů, prodejců, chovatelských klubů, sponzorů atd.). Výstava, s počtem okolo 2000 psů přihlášených na každý den (21.6. - 1949, 2.6. - 2077), se konala na výstavišti v halách, na volných travnatých plochách i na sportovním stadionu (finále).

Náš kruh sídlil oba dny na stejném místě v hale, byl spíše menší, s betonovou podlahou bez koberce, se dvěma dřevěnými stoly (pro rozhodčí a pro posuzování na stole) a s výsledkovou tabulí. Oba dny jsme šli na řadu úplně poslední. V sobotu na závěr 73 členného osazenstva našeho kruhu (posuzoval Werner Degenhardt z Brazílie), v neděli na závěr 66 psů (posuzovala Elsbeth Clerc, prezidentka švýcarského klubu malých plemen, který pořádal nedělní výstavu i jako svou výstavu klubovou, se zadáváním titulu Klubový vítěz). Konkurence se k mému úžasu nesešla příliš početná (odhadovala jsem původně tak 25-30 psů) zato však vzájemně známá. Bylo nesmírně příjemné popovídat si po dlouhé době se známými chovateli.

Brazilský rozhodčí patřil k těm, od nichž se dalo čekat ledasco. Před námi posuzoval spoustu plemen a většinou jsme se výsledkům nestačili divit ani my, ani jejich příznivci. Zdálo se, že ten den vyhrávají psi, u nichž jsme nebyli schopní odhadnout proč. Bohužel, až na výjimky, ti podle nás krásní, skončili v poli poražených. U číňánků se kupodivu žádné horory neděly, pořadí vypadalo tak, jak jsem odhadovala a snad jen zadání BOB potvrdilo rčení, že někdy BOB není vítězný titul pro nejlepšího psa, ale rozhodnutí rozhodčího o tom, kdo půjde soutěžit do finále Best in Group. A los padl na švýcarského psíka ze stanice pana Stowa "Newbourne". Paní Burrus jsem BOB pro skvrnitého psíka upřímně přála, a s nemalou radostí jsem jí přenechala účast v odpolední soutěži na vyhřátém stadionu. Po vyzvednutí ceny pro držitele CAC při hromadné přehlídce vítězů tohoto titulu (kapesní rozkládací krabička, v níž najdete pro záchranu života od špejle a nůžtiček snad úplně všechno), jsme se odjeli osprchovat, povečeřeli jsme ve vyhlášené restauraci našeho hotelu a příjemnou procházkou navštívili historické centrum města. Provázet nás budou fotografie a vzpomínka na setkání se třemi českými "Dandíčky", kteří tu také soutěžili.

Mimochodem - každý z vystavovatelů dostal na každý den poukázku na vzorek krmení (tuším asi 1 kg granulí na psa), báječnou fleesovou deku na stůl od firmy Proplan (ty čtyři, které teď nově máme, jsou opravdu k nezaplacení, protože Eukanuba už nic podobného bohužel nevede či nedává) a tyčinky pro psa. Druhý den výstavy dostal každý držitel titulu CAC švýcarský skládací nůž, BOB a vítěz mladých i veteránů kokardu. Překrásné a opravdu hodnotné byly i ceny pro vítěze finálových soutěží.

Druhý den se ujala posuzování švýcarská rozhodčí, o které jsem se doslechla jen to, že kromě prezidentování v klubu malých plemen je specialistkou pro plemena teriérů. Ani ona se s posuzováním moc nemazlila, posuzovala podle svého a početnou skupinu Italů dohnala svým rozhodováním téměř k infarktu. U číňánků se oproti sobotě prohodilo jen pořadí ve třídě mladých psů, Akimovi přibyl do třídy šampionů osrstěný soupeř a dvě fenky nahradila jedna veteránka. Po sobotním výsledku jsem si nedělala sebemenší iluze o tom, že bych snad s českými psy na švýcarské klubové výstavě a u švýcarské rozhodčí mohla nějak výrazně uspět. Ráno jsem se oblékla rovnou do "soutěžního" a cestovní pytel s oblečením na případné finále jsem nechala v autě, abychom ho zbytečně nestěhovali na výstaviště a zpět. Předvádění pejsků jsem pojala jako zaplacený "ostrý" trénink a vychutnávala jsem si každou chvíli téhle milé akce. Poprvé mě překvapilo, že Akim porazil ve třídě šampionů osrstěného pufíčka Sama. Když následně získal i res. CAC, zdálo se, že vše funguje jak má. Gesska byla ve třídě šampionů sama, což ovšem ve Švýcarsku znamená jen možné ocenění výborný 1, protože CAC se tu zadává jeden (jako CACIB). Čekalo jí tedy druhé setkání s líbivou tmavou fenečkou amerického původu Just after Dark N´CO. Neptejte se mě, jestli Gesce chybělo včerejší finále, ale v kruhu chodila s čitelným výrazem: "Dneska vám ukážu, že na to mám!". Ocásek i hlavu nahoru, pohyb s velkým napětím a maximálním rozsahem. Naposledy předvedla stejně odhodlaný výkon na světové výstavě v Dortmundu.

Do soutěže o BOB se pak sešla předchozí sestava s drobnou obměnou u vítězů tříd mladých a doplněná dvanáctiletou veteránkou ve vynikající kondici. Paní rozhodčí nás nechala oběhnout kolečko a postavit se. Pak si vzala do ruky několik kokard, stoupla si před naší řadu a začala kokardy rozdávat. Nejprve dala nějaké oběma mladým, poslední, žlutou, podala bez jediného slova mě a odešla ke svému stolku. Chvíli mi trvalo, než jsem našla na stuze poměrně drobný nápis "BOB Luzern 2003". S úžasem jsem se po rozhodčí podívala a nevěřícně se zeptala, zda mám kokardu pro vítěze plemene opravdu správně. Paní rozhodčí jen gestem a mimikou vyjadřující něco jako: "A vy se divíte?", dala najevo, že její práce už skončila. Gessi dostala všechny kartičky, diplom pro klubového vítěze, nominační poukázku pro Cruft´s 2004, poukázku na focení u týmu Roberto a kartu BOB se vstupenkou do finálové soutěže. "No páni", pomyslela jsem si, "a klušu do auta pro šaty".

Z původně plánovaného výletu do Luzernu se stalo neočekávané vyčkávání na odpolední finálové soutěže. Manžel mi došel do auta pro oblečení, neboť jen on věděl, kde ráno zaparkoval (mě vyložil s klecí, přepravkou i taškami u vchodu). Postupně jsme splnili všechny nezbytné povinnosti vítězů (zápis ocenění do PP, fotografování, vyzvedávání diplomů a cen) a sunuli se rozlehlým areálem ke stadionu pro finálové soutěže. Naštěstí se nám podařilo získat místo ve stínu po boku tribuny, takže jsem my i pejskové trpěli horkem 35°C jen trochu. Gessi vypila dvě misky se zeleným čajem a v rámci přípravy na odpoledne šel její dnešní cenu za CAC do přehlídky vítězů vyzvednout Akim s Hanušem. Vrátili se splavení a horkem téměř roztavení.

Protože šlo o samostatnou CACIB výstavu, posuzovalo se všech deset skupin FCI samozřejmě v jeden den. S představou, že půjdeme na řadu někdy kolem šesté večer, jsem uložila pejsky do klece a naplánovala čas venčení nejdříve za hodinu, abychom nemuseli do horkého vzduchu dřív, než to bude nezbytně nutné. Šestý smysl mi napověděl, že cosi není v pořádku, když začala místní pořadatelka německy vyvolávat skupinu deset. Zaposlouchala jsem se, jestli se nemýlím, a pro jistotu se šla zeptat ještě anglicky. Ujistila mě, že její hlášení je v pořádku, protože skupiny budou posuzovány v obráceném pořadí od desítky k jedničce. No nazdar! Začal fofr. Hanuš vzal v letu vyvenčit Gesku, já se bleskově převlékla (záchodky byly na dobré úrovni celý den) a pak už jen učesat chocholku, natřít kůži krémem, nandat vodítko, kartáč do ruky a honem, honem doběhnout nastupující skupinu. Podle seznamu plemen pořadatelů jsme šli tuším za papilonem, za námi krátkosrstá čivava. Mrknu rychle za sebe a koho nevidím. Pan rozhodčí Cochetti z Itálie! Ten dal Gessince loni ve Švýcarsku výbornou čtvrtou. Zdá se, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Můj nepříliš lichotivý názor na tohoto pána doplnil fakt, že jsem měla jeho čivavu v době posuzování v přípravném kruhu chvíli na hlavě a chvíli na zádech, než jsem to roztomilé zvířátko podrbala po hlavičce a jemně, leč s jasným gestem, jsem ho vrátila pod nohy jeho majitele. A byl klid.

Ve skupině s námi byl i překrásný černý královský pudl amerického typu, který, jestli jsem dobře postřehla, vyhrál v sobotu IX. skupinu i Best in Show. Rozhodně za povšimnutí stál havaňáček, kavalír, mopsík a řada dalších. Výstavy se zúčastnilo mnoho zahraničních vystavovatelů (někteří díky výtečné možnosti dopravního spojení přiletěli do nedalekého Zürichu přicestovali letadlem), především ze Západní Evropy a hodně z Itálie, ale viděla jsem tu i úspěšnou majitelku maďarského bobtaila. Skupinu IX. opět posuzovala domácí rozhodčí, paní Elsbeth Clerc. To všechno evidentně hovořilo proti nám a tak jsem v klidu špitala Gessince, že by se mohla pěkně předvést alespoň pro diváky. Fenečka se na mě do široka smála (takové jí bylo vedro) a já jí starostlivě schovávala do svého vlastního stínu, aby se mi neuvařila. Nástup se nám povedl a Geska vedro nevedro vyprovokovala diváky k potlesku. Do užšího finále jsme se dostaly, ani nevím jak. Bylo mi psí holčičky skoro líto, když jsme musely ven ze stínu stanů pro rozhodčí, neboť up and down běhali všichni na slunci. I tohle nám vyšlo perfektně a já si při návratu pod stany všimla, jak si nás brazilský rozhodčí natáčí na kameru. Snad bude mít pěknou vzpomínku. Paní rozhodčí všem finalistům podala ruku na rozloučenou a už tu bylo vyhlášení vítězů. Třetí italský rozhodčí s čivavou, druhý včerejší vítěz, černý královský pudl. Kdopak z těch zbylých, kromě nás, asi vyhraje? Před vyhlášením vítěze velká pauza. Klečela jsem za Gessi, slibovala jí studenou sprchu a postýlku a modlila se, abychom už z tohohle kotle na raky mohly pryč. Když z úst moderátora rozvláčně zaznělo, že IX. skupinu FCI na mezinárodní výstavě v Luzernu 2003 vyhrál "Chinese - Crested - Dog!", jen jsem si dlaní přikryla oči a hlavou mi proletělo, že se mi to z horka určitě jen zdá. Pak jsem vzhlédla a nade mnou se culil moderátor, který mi přišel naproti. To už jsem ale zase nabrala dech, Geska neomylně zaregistrovala, že byla řeč určitě o ní (snad už rozumí i anglicky!) a pelášila k prvnímu místu s takovým elánem, jakoby právě přijela z lázní. Paní rozhodčí, která se na nás po celý den tvářila dokonale neutrálně, se teď smála a sama mi předala kožený pásek pro účastníka v Best in Show. Nádherný korbel z alpaky a 20 kg granulí, to byla jen drobná pozornost pořadatelů. Což o to, korbel jsem pobrala, ale pro granule musel Hanuš. Naštěstí nebyl daleko, protože pilně fotil, abych jednou měla doma nad čím slzet.

Nebudu zastírat, že Gessinčino páté vítězství v IX. skupině FCI právě v Luzernu je spolu s letošním Berlínem tím nejcennějším, které máme. Přátelští Švýcaři i řada dalších majitelů psů nám srdečně gratulovala a ukazovala, že nám drží palce do Best in Show. Se zjištěním, že dnešní Best in Show má podle katalogu posuzovat nejen Švýcar, ale ke všemu přímo prezident FCI, se mi přitížilo a současně jsem se snažila uklidnit tím, že vlastně o nic nejde, protože jsme tam jako cizinci jen do počtu. S přibývajícími kandidáty do soutěže se mi navracela pohoda. Pátou skupinu FCI vyhrál překrásný basenji, naprosto výjimečný byl i černý americký kokršpaněl (kterého předváděl francouzský rozhodčí Pichard, včera posuzující pudly). Westík ani gordon setr se mi až natolik nelíbili, viděla jsem lépe upravené, krásná byla bearded kolie. Do sestavy vítězů patřila ještě argentinská doga, saluka a předpokládám, že švýcarský honič. Při super velké drzosti jsem nás tipovala někde ve středu soutěžního pole, ale to jen za předpokladu, že rozhodčí nemá nic zásadního proti naháčům a o jejich možném vzhledu má alespoň hrubou představu. V dnešní době jeden neví. Rozuzlení se přiblížilo se šestou hodinou večerní.

Rozumní pořadatelé nás v pořadí podle skupin FCI "uklidili" do stínu tribuny. Tady se ukázalo, že bohužel chybí jezevčík a nás čekalo neplánované a nepříjemně dlouhé zdržení. Před sebou jsme s Gessi měly černého amerického kokříka a za zády neukázněnou saluku. Jak mám pro perské chrty slabost, tohle zvíře bych po pěti minutách vykázala i s handlerem. Pes neustále skákal, poletoval vzduchem, chodil po zadních, pak vyskočil na upravovací stolek pro malá plemena a samozřejmě pro svou hmotnosti i velikost spadnul, dostal od handlera rázně vynadáno a pokračoval v alotriích. Dvakrát mi hupnul na záda a já se jen ptala, proč to nikdo nevidí a něco s tím nedělá. Kryla jsem Gessi před sebou, ale bylo zjevné, že jí pes i nepříjemně rozezlená intonace jeho handlera dost vadí. V duchu jsem proklínala majitele jezevčíka, který se nakonec stejně nedostavil. Štěstí nám přálo v tom, že na plochu před rozhodčího nastupovali psi jednotlivě. Než jsme tam vběhly my dvě, dala jsem Gesce pusu na nos, trošku se s ní pomazlila, řekla jsem jí, že je stejně nejlepší a prosila jí, ať mě v tom proboha nenechá. Asi moje prosby vyslyšela, protože ze sebe oklepala stres z neukázněného chrta a do kruhu vběhla se zvednutým ocáskem. "Holčička moje statečná!", pomyslela jsem si, když jsem ucítila, jak se opírá do vodítka. Očekávajíc věci příští, tedy doběh chrta za má záda, postavila jsem Gessi výjimečně hodně před sebe, zakryla jí zezadu svým tělem a narovnala jsem se, abych lépe zadržela "jistě nechtěný" štulec. Jenomže přímo před zraky rozhodčích, ve stínu jejichž stanů jsme stáli, si to handler naštěstí nedovolil a tak se kalamita nekonala. Na podrobnou prohlídku a up and down jsme samozřejmě šly na řadu jako předposlední. Protože pořadatelé nepřipravili pro malá plemena stoleček, musel rozhodčí hodně ubrat ze své výšky, aby mohl Gessi na zemi prosahat. A udělal to vskutku pečlivě, nic nevynechal. Děkovala jsem nebesům, že má Gessi za sebou tolik výstav i tvrdě nabytých zkušeností. Posuzování na stole a neřku-li na zemi, nebylo dlouho její silnou stránkou. Dnes se ale ani nehne a tak i tuhle část ustála bez problémů. Za up and down jsme sklidily opět potlesk diváků. "Že bychom se jim líbily?" Závěr je tady. Rozhodčí nařizuje pro všechny poslední oběh stadionu. No, upřímně řečeno, nebyl to v tomhle vedru právě nejlepší nápad. Snažila jsem se handlera s chrtem pustit před sebe, ale nedal se a tak mi celou dobu jeho pes dupal přímo na paty. Majitel tmavého honiče se málem přerazil o vlastního psa, když se mu horkem zamotala hlava a gordon měl se svou majitelkou také dost. Na svá místa jsme se všichni víc doplížili než doběhli.

Až tehdy jsem si uvědomila, že jsou vedle nás připravené jen dvě tabule s čísly - jednička a dvojka. Bude se tedy vyhlašovat pouze BIS a res. BIS. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že tohle se nás jednoduše netýká. Můj favorit byl americký kokršpaněl nebo basenji. Rozhodčí svůj konečný verdikt sdělil moderátorovi a šel si stoupnout mezi cedule s pořadím. "Titul reserve Best in Show získává a druhým nejkrásnějším psem dnešní  výstavy se stává čínský chocholatý pes!" Jen automat již poznaných úspěchů mě dovedl na určené místo a nechal mě absolvovat proceduru pro vítěze, aniž by mě to porazilo (gratulace, přebírání cen: kvalitní švýcarské hodinky, tác a servis z 95% alpaky, fotografování s rozhodčími, ředitelem výstavy, se sponzory atd.). Ale na rovinu řečeno, ještě jsem se nevzpamatovala ani teď, kdy vám píšu tuhle reportáž. Zatím mám nové pocity hluboko v sobě a nejsem schopná je vstřebat. Zřejmě je hodně vítězů takových umístění, se kterými to ani nehne. To ovšem není můj případ. Se svými pejsky prožívám všechno naplno a každá chvíle s nimi je pro mě hodnotou na celý život. Dali mi toho už tolik, že se to ani vypovědět nedá. A Gessi? Tahle malá treperenda a rošťanda od pohledu? Nikdy jí nebudu moci vrátit tolik, kolik radosti mi dává ona sama. Má mě přečtenou a dokonale zvládá finesy psychologa profesionála. Nechá mě vysmažit v nejistotě a pak předvede výkon, za který se rozhodně nemusíme stydět. Díky ní teď budou kynologové ve Švýcarsku lépe vědět, že existuje Česká republika a Praha, a že nějaké nahaté mrně porazilo 2076 psů. Jirko Pospíšile s Haničkou, tohle vaše psí dítě je opravdu neuvěřitelné a já jsem vám moc vděčná, že ho mám.

Tiše a za objektivem fotoaparátu stál celou dobu můj manžel. Říct, že je báječný, je určitě málo, ale myslím si to. Je mojí jistotou i nepostradatelným životním partnerem pro každou situaci. "Děkuju". Libuška

Čínský chocholatý pes (variety společně)
21.6. Posuzoval: Werner Degenhardt (Brazílie) - CACIB Show
22.6. Posuzovala: Elsbeth Clerc (Švýcarsko) - CACIB + Club show

Class	Dog	21.6.	22.6.	Owner
P-TM	Glen Glo´s Cast No Doubt N´CO (HA)	V1, Junior winner	V2	Keller
	Shambhala´s Onyx Fantasy Island (PP)	V2	V1, Club Junior winner	Graf/Keller
P-TS	Ich. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V1, res. CAC, res. CACIB	V1, res. CAC, res. CACIB	Brychtová, CZ
	Ch. Uncle Sam of Honeycroft (PP)	---	V2	Kolly-Badan
P-TO	Only a White Boy Fantasy Island (PP)	V2	V2	Nesser/Keller
	Newbourne Show Stoper (HA)	V1, CAC, CACIB, BOB	V1, CAC, CACIB, Club winner	Burrus
F-TD	Royal Snow White Fantasy Island (PP)	VN1, Puppy winner	VN1, Puppy Club winner	Pillar Patrick
F-TM	Bedlam Zakira (HA)	V1, Junior winner	V1, Club Junior winner	Keller
	Quillaia of Fantasy Island (HA)	V2	---	Herzog/Keller
F-TS	Ich. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC, CACIB	V1, CAC, CACIB, Club winner, BOB, BIG, res. BIS	Brychtová CZ
F-TO	Just after Dark N´CO (HA)	V1, res. CAC, res. CACIB	V1, res. CAC, res. CACIB	Keller
	Fantasi-Girl of Red Angel´s	V2	---	Herzog/Keller
F-TV	Bloomsbury Lavendel (PP)	---	V1, Club veteran winner	Centa Ursula

Finálové soutěže:
Ich. Gessi Modrý květ 
- Best in Group (Judge: Elsbeth Clerc, prezident SZC, Switzerland)
- Reserve Best in Show (Judge: Hans W. Müller, prezident FCI, Switzerland)
Podle informace švýcarských kynologů jde o historicky vůbec nejlepší umístění čínského chocholatého psa ve finálových soutěžích na mezinárodní výstavě v této zemi. 

Pozn: 
* Všichni držitelé CACIB a vítězů mladých ze dne 22.6. splnili podmínky nominace na Cruft´s 2004
* CAC se zadává jen jeden mezi třídami otevřenou a šampionů (jako CACIB)
* 22.6. 2003 se mezinárodní výstava konala jako Klubová pro SZC

23. 06. 2003 - L. Brychtová, foto Hanuš Brychta