|
Asi mi to nebudete věřit, ale do
Györu jsem své psí svěřence hlásila kvůli melounům. To není pokus o
vtip, ale fakt. Melouny mám ráda, mohu je jíst kdykoliv a v jakémkoliv
množství a už drahně let mám ty maďarské nejraději. V posledních
letech jsme si díky našim pejskům a díky letním maďarským výstavám pokaždé
dovezli domů příjemné zásoby obřích zelených koulí s přesladkým
červeným vnitřkem a následující dny až týdny jsem si užívala
„melounovou dietu“ (jeden slabší dílek melounu mezi dvěma tlustými).
Jen pecičky bych klidně oželela. Problém letošního roku v Maďarsku
byl několikerý. Moje oblíbená kombinace dvou mezinárodních výstav –
Oradea + Debrecen – se sice koná, ale jen v národní podobě a ještě
v termínu naší výstavy v belgickém Liége. K tomu mají všichni
moji pejskové splněné všechny maďarské šampionáty a tak vlastně „není
o co soutěžit“. Proto jsem letošní letní maďarské výstavy zakuklila do
hesla: „Hurá na melouny!“ A povedlo se.
Kromě mých pejsků (Akim, Gessi a
samozřejmě spolucestující Arny) přibyly k výpravě ještě obě holčičky
Jitky Hořákové – Angelika a Gwendy. Angelice chyběl poslední CAC na maďarského
šampiona a Gwedy pokoušela splnění šampionátu pro veterány. Upřímně řečeno,
nalákala jsem Jitku ať s námi jede, že v Györu na „národce“
určitě nikdo nebude. Řízením osudu jsem těsně po uzávěrce dohlašovala
i Codyho z Haliparku, který s námi prožije kus léta a pojede i na výstavu
do Belgie. V neposlední řadě se do naší „psí rodiny“ připojili i
manželé Markovičovi, kteří mají ode mě Esa a Elizabeth z Haliparku.
Štěňátka dosáhla věkové hranice 3 měsíce a 14 dní a tak už si mohla jít
vyzkoušet, jak chutná výstavní atmosféra. Přihlášené pejsky měla i
Ilona Dandanová, ale ta bohužel nepřijela.
Týden před konáním výstavy se
ukázalo, že do Györu ani zdaleka nepojedeme sami. Chystala se sem paní Thoma,
pan Blümel a kdoví kdo ještě další. „No bezva!“, napadlo mě „Procházka
růžovou zahradou bude asi vypadat jinak. A to jsem chtěla jet jen pro
melouny!“ Už mě ale asi znáte a víte, že nic nevzdávám předem. Proto
jsme se v neděli ráno vypravili z mého dočasného „letního působiště
u Kroměříže“ směr Györ. Bez jediného kousku mapy jsem spoléhala na
dokonalost maďarských pořadatelů. Ti své kvality prokázali už tím, že
mi týden před výstavou zavolal předseda pořádající organizace a faxem mi
zaslal Codýskův vstupní list, abych mi včas připomněl, že na tohoto psíka
nemám uhrazený poplatek a budu platit na místě. Jako vždy jsem tiše radostí
zaplakala nad tím, že něco bezvadně funguje a někdo se o mě, jako o
vystavovatele stará!
Po vjezdu do Györu to chtělo jen
pevné nervy a držet směr. Kromě zátaras a policejního dohledu (odpoledne
se tu jela cyklistická časovka ulicemi města) nás těsně před vjezdem do
centra města přivítala první šipka CAC a její výrazně žluté kolegyně
nás dovedly až a místo. Maďaři jsou vážně skvělí. Vždyť by bývali
nemuseli značit příjezd vůbec, protože se výstava konala na místním
sportovním stadionu, který je avizován i směrovkami v rámci městského
orientačního plánu. V půl deváté jsme bezproblémově zastavili u
vchodu k výstavišti. Pravda, parkovací plochy nebyly nejblíže ke
vchodu a kdo nevyložil své věci a psy přímo u brány, jako my, docela si
zasportoval i zavzpíral. Veterinární prohlídka byla důsledná, ale velmi přívětivá,
výdej katalogů ihned u vchodu.
Katalog s 1158 přihlášenými
jedinci čítal i 21 čínských chocholatých psů. Na maďarskou národku šlo
o naprosto nevídaný počet a další pokořený rekord. K posuzování
byla delegována paní Maria Kaló z Maďarska a naši pejskové šli na řadu
kolem poledne. Areál sportoviště pojal výstavu jako by nic. Dostatečně
velké kruhy byly umístěny venku, na trávě, povětšinou v místech,
kde se dalo schovat do stínu stromů. V kruhu stál stůl pro malá plemena a
snad už tradičně chyběla výsledková tabule, takže jsme výsledky odezírali
a nakonec opsali z listiny pro rozhodčí.. Naše „česká“ výprava
parkovala nedaleko od kruhu, za asfaltovou cestičkou, kde bylo více stínu. I
tak bylo vedro snesitelné jen tak tak a každý kousek stínu se dal kolem oběda
platit zlatem. Naprosto bez problémů jsem doplatila Codýskovu účast a později
i přihlásila dva páry (Eso a Elizabeth a Codyho s Angelikou). Převléknout
se dalo na toaletách uvnitř velké sportovní haly. Pak už zbývalo jen čekání.
Náš vedoucí kruhu byl skvělý.
Každého z nás si za chvilku pamatoval jménem a jeho milé vyvolávání
„Jitka, Lenka, Libuše“, když si ověřoval naší účast a včas nás
chystal ke kruhu, bylo bezkonkurenční. Každého majitele navigoval tak, aby
jeho pes stál co nejdéle ve stínu a aby pejskové v horku, co nejméně
trpěli. Premiéru ve výstavním kruhu si jako první z našeho plemene
odbyl nahatý pejsek Eso z Haliparku se svou paničkou Lenkou. Ve svých 14
týdnech proklusal kruhem jako přeborník a na stole stál jako panenka. Paní
rozhodčí, jak jsem předpokládala, se při pohledu na roztomilé mrně málem
roztekla. A já z výkonu psíka i Lenky také. Vidět jejich pohyb po
kruhu, to byla balada. V neméně velkém stylu nastoupil už ostřílený
Dios z Haliparku s Robertem Blümelem. Černobílý pufíček sice potřebuje
ještě čas, aby mu vyzrála srst, ale myslím, že tak ve dvou letech bude
naprosto k nepřehlédnutí. Za nepřítomnosti Irwina Modrý květ se Cody
z Haliparku ve třídě mladých jen pěkně proběhl a před ostrou
konkurencí v Belgii si zopakoval, jak se má správný psík v kruhu
chovat, neboť má už maďarského šampiona mladých splněného (já vám říkala,
že jsme jeli jen kvůli melounům!). Z mezitřídy vyšel tentokrát jako
vítěz Falko Pupo-Haichi v majetku maďarské majitelky před ostříleným
„Frenkim“ (You´re my Man of Honeycroft). Ve třídě otevřené se sešel
Jason a „Zorro“ (Newbourne Jumping Jack Flash) a pro tentokrát zvítězil
prvně jmenovaný. Po opravdu dlouhém rozhodování paní rozhodčí mezi
Akimem a Sampanem zvítězil zrzavý potomek Krimsonův, ale upřímně řečeno,
tentokrát měl na mále. Soutěž feneček zahájila ve třídě štěňat tři
a půl měsíce stará Elizabeth z Haliparku. Kouzelná fenečka neměla na
předvedení moc klidu, ale za pomoci paní rozhodčí (ta dala na stole pro začátek
Lence ruce pryč a sama si vzala fenečku do náruče pochovat a opusinkovat)
zvládla své první předvedení také velmi pěkně. Osrstěná a své mamince
Jasněnce od Chlpíků podobná Bohemian Symphony de Gabritho byla v dorostu
osamělá, ale předvedla se též hezky. Z Polska do Rakouska čerstvě
importovaná líbivá hairless fenka Sasquehanna Gratka (Gingery´s Blackberry
Dinomite x Sasquehanna Grenlandia) je jistě jedním z neposledních nákupů
paní Thomy. Pohled do mezitřídy byl na můj vkus poněkud tristní a výsledek
jakbysmet. Zato ve třídě otevřené jsme si smlsli. Bohužel Heppy chyběla a
tak se z původního orstěného trojboje původem českých šampionek
stal jen dvojboj, ale i ten stál za to. Samozřejmě jsme naší Angelice, která
už je interšampinkou, drželi palce a pravdou je, že „Anička“ byla
oproti Jasněnce jednoduše lepší od prvního momentu, čímž se jí podařilo
dokončit maďarského šampiona. Osamocená Gessi si ve třídě šampionů
zaběhala tréninkově a já byla ráda, že jí mohu před následujícím víkendem
jen a jen chválit. Zlatým hřebem soutěže byla veteránka Gwendy, která se
tradičně radostně „provrtěla“ k poslednímu čekatelství na veteránského
šampiona. Rozstřel o nejlepšího mladého jedince mezi Codym a Gratkou téměř
neproběhl, neboť oba psíci byli jen zastaveni a postup do finále prakticky
bez jakéhokoliv rozhodování získala Gratka. Paní rozhodčí asi měla o některých
věcech dost jasno.
Soutěž o BOB byla silně obsazená,
protože nastupovali všichni držitelé HPJ (obdoba našeho CAJCe) a všichni
držitelé CAC. Celkem tedy osm adeptů na titul. Já vedla Gessi, manžel
Codyho, Jitka Angeliku a šikovný synek Markovičových vedl Gwendy. Proti nám pětičlenná rakousko-maďarská
konkurence. Po předvedení v postoji i v pohybu jsem se znovu
zastavili, postavili pejsky a paní rozhodčí bez dlouhého váhání a k mému
překvapení dala v této silné konkurenci titul Gessi. Nebudu se tajit tím,
že nám maďarské melouny výrazně zesládly.
   Do odpoledních soutěží
nastupovala síla číňánků. Nejprve si v junior hadlingu zasoutěžil
„Zorro“ (3. místo) a Sampan Basta (1. místo) pod vedením zkušených
rakouských handlerek. Mezi ně se vtěsnala jen veleznámá maďarka s bernským
salašnickým psem. Za nimi zela výrazná kvalitativní propast. Hned po nich už
naběhly páry a jejich počet, kolem 20ti, nebyl nijak malý. Mezi nimi i dva páry
naše, přičemž Eso s Elizabeth evidentně rozjasnili tváře diváků.
Jednak tím, že byli maličkatí mezi obry a jednak svou roztomilostí.
Angelika s Codym jim dělali „předjezdce“, když nastupovali před
nimi a razili jim cestičku. Každý z párů čekalo individuální
posouzení panem Atilou Ceglédi (posuzoval rotvajlery, vižly další lovecká
plemena). Obě dvojice číňánků to zvládly báječně a nás za kruhem čekalo
peklo nejistoty před konečným rozhodnutím. Při své premiéře krásné třetí
místo obsadil Eso a Elizabeth, druhé byli argentinské dogy a první maďarští
chrti. Psí miminka stála pod vedením Lenky na stupních tak, že jsem tiše zírala.
Klobouk dolů. No, však se podívejte na fotky! Ve veteránech se skvěle chodící
Gwendy bohužel nedostala na stupně vítězů, ale desetinásobný vítěz BIS
(basenji), a maďarský puli padli panu rozhodčímu do oka více. Ale Gwendy se
určitě dočká!
Devátá skupina FCI ani přes
pokročilou hodinu a přes trvající žár nedoznala nijak výrazného úbytku
soutěžících. Gessi se v teple líbí a tak chodila dobře, což jí u
pana Tamáse Jakkela vyneslo užší finále. Třetí byl francouzský buldoček
(faun), druhý maltéz a první černý pudl, který posléze rozhodnutím téhož
posuzovatele získal i BIS (jestli se nepletu, patří české majitelce!).
Po podvečerním zakoupení melounů
(s váhou každého kolem 12 kg) a po sečtení úspěchů tohoto dne jsme
museli uznat, že se prázdninová neděle opravdu vydařila. Poděkování patří
oběma manželům Markovičovým, ale zejména Lence, která se o Esa a
Elizabeth stará naprosto dokonalým způsobem. V tak nízkém věku už mrňátka
umějí to, co jiní přeborníci často těžce dohánějí a skvělá péče
je na nich vidět zdálky. Tým Markovičových mi udělal opravdu velikou
radost. Nahatá mrňátka navíc stanovila hranici dalšího rekordu, neboť šlo
o vůbec nejmladší pár na stupních vítězů! Perličkou byl také fakt, že
se na výstavě sešly tři generace číňánků (babička Gwendy, tatínek
Akim, maminka Angelika a jejich dítě Cody z Haliparku), ale také zástupci
mých vrhů C, D a E z Haliparku a to nepočítám Akima (který pochází
ze stejného spojení jako můj vrh „B“ – Arnold Malyshka Airin a Cety
Modrý květ – a tudíž k nám vlastně patří). Příště sestavu mírně
obměníme a vyrazíme znovu do světa. A za 14 dnů určitě do města
Esztergom zase na melouny!
Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Posuzovala: Maria Kaló (Hungary)
P-TB
|
Eso z Haliparku (HA) |
VN1 |
Markovičová, CZ |
P-TD
|
Dios z Haliparku (PP) |
VN1 |
Blümel, A |
P-TM
|
Cody z Haliparku (PP) |
V1, HPJ |
Brychtová/Jansovi, CZ |
|
Irwin Modrý květ (HA) |
neúč. |
Dandanová, CZ |
P-Mz
|
Falco Pupo-Haichi (PP) |
V1, CAC |
Simon, H |
|
You´re my Man of Honeycroft (HA) |
V2, res. CAC |
Blümel, A |
P-TO
|
Jason Powder od Chlpíků (PP) |
V1, CAC |
Blümel, A |
|
Newbourne Jumping Jack Flash (HA) |
V2, res. CAC |
Thoma, A |
P-TS |
Ich. Akim Hvězda z Podmok (HA) |
V2, res. CAC |
Brychtová, CZ |
|
Ch. Sampan Basta (HA) |
V1, CAC |
Thoma, A |
F-TB
|
Elizabeth z Haliparku (HA) |
VN1 |
Markovičová, CZ |
F-TD |
Bohemian Symphony de Gabritho (PP) |
VN
|
Thoma, A |
F-TM |
Sasquehanna Gratka (HA) |
V1, HPJ
|
Thoma, A |
F-Mz |
Brenthill Gavany´s Bohemia (HA) |
V2, res. CAC
|
Thoma, A |
|
Medúza Alexa Lachesis (HA) |
V1, CAC |
Simon, H |
|
Zara of Honeycroft (PP) |
V3
|
Blümel, A |
F-TO
|
Ich. Angelika Nezkrotná markýza (PP) |
V1, CAC
|
Hořáková, CZ |
|
Heppy Modrý květ (PP) |
neúč. |
Dandanová, CZ |
|
Jch. Jasněnka Powder od Chlpíků (PP) |
V2, res. CAC
|
Thoma, A |
F-TS |
Ich. Gessi Modrý květ
(HA) |
V1, CAC, BOB, 4.-.6. BIG
|
Brychtová, CZ |
F-TV |
Ich. Gwendy od
Zlaté Samanty
(PP) |
V1, Best veteran
|
Hořáková |
Finálové soutěže:
Junior handling - 1. místo Sampan Basta and Alexandra Putz, 3. místo Sandra
Burger + Newbourne
Jumping Jack Flash (oba z Rakouska)
Páry (couples) - 3. místo Eso a Elizabeth z Haliparku (3,5 měsíce staří!),
maj. Markovičová Lenka
BIG IX. FCI - 4.-6. místo Ich. Gessi Modrý květ, maj. Brychtová Splněné
šampionáty:
Ich. Angelika Nezkrotná markýza splnila podmínky Šampiona Maďarska
Ich.
Gwendy od Zlaté Samanty splnila podmínky Šampiona veteránů Maďarska (před
týdnem totéž zvládla i v Rakousku a stala se tak svými úspěchy průkopnicí
v těchto soutěžích pro naše plemeno.)
Všem blahopřejeme.
20. 07. 2003
- text: L. Brychtová; foto: H. Brychta
|