|
Proč jsme jeli do Tullnu, když mají oba moji psi rakouské
šampionáty splněné? Důvodů se, jako vždy, našlo víc. Jednak je pro mě
Tulln už několik let výzvou, neboť kam až moje paměť sahá, nikdy se nám
tu výrazněji nedařilo (občas to byl i dobrý propadák), ale je pravda, že
loni si titul Bundessieger 2002 Gessi konečně odvezla. Snad právě tam se začalo
„prokletí“ zvané Tulln lámat. Po letošní třítýdenní Gessinčině
„hárací“ pauze (neptejte se mě, jak se jí podařilo trefit do jediného
výstavního volna, které jsem naplánovala!) bylo na čase si před závěrem
naší letoší sezóny zatrénovat naostro. Také sedmiměsíční Farao potřeboval
malé „opáčko“, na rakouskou výstavu byl delegován rozhodčí z Německa
(při posuzování číňánků jsem ho zatím osobně nezažila, potkali jsme
ho jen jednou při posuzování BIG letos v Erfurtu, takže jsem na něj
byla docela zvědavá) a potom – co s volným víkendem, že?
Dovolte mi malou oddechovou vsuvku. Před našimi posledními
letošními výstavami (Kortrijk, Ljubljana, 2x Záhřeb a Budapešť) jsem
pejskům dopřála další dvoutýdenní rekreaci ve společnosti moravských
srnek a zajíců. Lesní zvěř si díky mým svěřencům nebývale rozšiřuje vzdělání i kondici. Se zajíci tolik legrace není, protože těch pár
vypelichaných chudáků, které náhodou spatříme při některé z vycházek
(víc jich prostě široko daleko nenajdete), nestojí mým naháčkům ani za
zrychlení kroku. Asi dospěli ke stejnému názoru, jaký jsem jim vyložila:
„Nehoňte je, nebo to ti nebožáci slabostí nepřežijí a nám ubude další
položka v inventáři!“ Zato srnky jsou teď na podzim prima kamarádky.
Ve stádečkách putují po polích a přežvykují zbytky řepy cukrovky nebo uždibují
poslední čerstvou zeleninu (ode dneška už přešly na stravu mraženou, neb
první přízemní mrazíky máme za sebou). Pejsky Arnyho, Akima, Gessinku a
Faraa, nechávám na velikých lánech vyběhat do sytosti. A je jen na srnách
a mých čtyřnožcích, jak se jejich setkání povede. Občas mě pobaví oba
tábory.
Sobota před výstavou v Tullnu byla ukázkovým dnem,
neboť srnky spolupracovaly opravdu vzorně. Na poli jsme potkali tři různé
skupinky a každá z nich byla ochotná si s mými pejsky trochu pohrát.
Nebo že by tomu bylo obráceně? V každém případě psíci naběhali v trysku
z kopce i do kopce pěkných pár kilometrů. Musím je pochválit, vracejí
se vzorně a už cestou ke mně mají tlamičky do široka roztažené a září
nadšením v očekávání piškotky za odměnu. Přivolání s nimi
trénuji velmi důsledně! Co kdyby na nás někdy vykoukl zpoza keře obávaný
„zelený mužík“. Poslední sobotní běh za srnkami měl kouzelný závěr.
Pejskové už už dobíhali skupinku tří srn, když ta se najednou (nevím proč)
nerozhodně zastavila. Vzápětí zabrzdili i moji tři naháčci (Farao už u mě
přežvykoval piškotu). Zvířátka se na vzdálenost jen asi pěti metrů
chvilku pozorovala. Srny bez hnutí kulily oči, předpokládám, že podivná
nahatá stvoření považovaly za zjevení podobné marťanům, a jen pomalu
mrskaly ocásky. Pejskové si je také prohlíželi a já bez dechu čekala, co
se stane. Pak Akim pohodil hlavou, což asi znamenalo něco jako: „S vámi je
ale nuda, když neběháte“ a Geska se rovnou znechuceně otočila: „To je
fakt otrava, jdeme!“ Pejskové se obrátili a zcela nenuceně si ke mně přiklusali
pro odměnu! Srny stály jako v transu, než je vyplašil traktor z nedalekého
statku. Při představě, jak nějaký myslivec z posedu sleduje výše
uvedenou scénku, kterou bych pracovně nazvala: „Krvežízniví městští vořeši
dáví v moravských lesích bezbranné srnky“, mi smíchy až tekly
slzy. Tohle se snad může stát jen nám. Také mě napadlo, zda zákon pamatuje
na opačnou situaci: Co kdyby chtěly srny prohnat mé psy? Prostě a jednoduše.
Naháčky jsem stopovat neučila (záměrně), na zvěř je neštvu (no ještě
aby!) a přírodu nechávám, ať se zvířátka dohodnou sama. Jak vidno, tady
to platilo dokonale.
Do Tullnu tedy pejskové přijeli dostatečně vyběhaní, dobře
naladění, od pánečka skvěle vykoupaní (můj manžel už je v téhle
činnosti specialistou, kterému se nepletu do řemesla), do syta napapaní a do
růžova vyspinkaní v naší posteli. Prostě jsme si jeli užít nedělní
výstavu a když se mě někdo v Tullnu zeptal: „Ježišmarjá, co tu
zase děláte?!“, odvětila jsem s úsměvem, že jsme se přijeli bavit,
neboť nepotřebujeme žádné tituly a jiná výstava se zrovna nekoná. Moc mě
potěšilo, že jsem přes den potkala ještě další dva „šílence“, kteří
přijeli se stejným záměrem. S chutí jsem tedy provedla v kruhu Faraa,
chodil krásně, podrbala se s Dioskem a také s ohromnou německou dogou
Roberta Blümela, která slouží Dioskovi jako podložka na spaní. Stihla jsem
obhlédnout stánky, popovídat s mnoha lidmi, na které jsem přes rok neměla
čas a do půl druhé odpoledne, než jsme šli jako poslední v našem
kruhu na řadu, jsem udělala spoustu práce pro propagaci číňánků. Milé
bylo zjistit, že chovatelská skupina Modrý květ, ač v Bratislavě na
Evropské výstavě nestála na stupních vítězů, boduje v mnoha časopisech
po boku vítězů! Jak se zdá, vzhled skupiny opět slavil úspěch.
Samotná soutěž našeho plemene byla docela zajímavá. Na
rozhodčího Petra Machetanze čekalo podle katalogu 23 číňánků. U předchozích
plemen posuzoval jemně, citlivě, klidně a s přehledem, zdálo se mi, že
kladl větší důraz na pohybovou mechaniku. Tutéž práci odvedl i u našich
psů, kde se jeho jemnost v přístupu, zejména na stole, projevila velmi
pozitivně. Pejskové byli klidní, nikdo se ho nebál a žádný ze psů se
nedostal do zbytečného stresu. Ke psům na zemi přistupoval zepředu, vždy
pomalu a s gestem vstřícnosti. Tak nějak to číňánkům vyhovuje.
U psů se sešla konkurence, ve které u mladých a v mezitřídě
rozhodovaly detaily (však si také chlapci místa často vyměňují a po mém
soudu i vyměňovat budou), zatímco ve třídě otevřené bylo možno jasně
vidět rozdíl mezi známkou VD a výbornými. Mezi Whakem the Weird a You´re
my Manem bylo těžké volit. Jeden byl lepší v postoji, druhý v pohybu,
jeden výrazný mezityp, druhý téměř čistý, ale dobře osrstěný naháč.
Podle mě nakonec trochu rozhodlo předvedení. Akim, pro mě překvapivě osamělý
ve třídě šampionů, předvedl veselý výkon a na stole stál jako vytesaný.
Pan rozhodčí se mu zjevně líbil a jak se ukázalo, náklonnost byla asi
oboustranná. O CACIB se tedy sešel Irwin, Whak a Akim. Můj manžel pravil, že
k vítězství Akima přispěla kvalita jeho vykoupání, neboť psíkova chocholka v kruhu
zářila, ale co to bylo doopravdy, to se mě neptejte. Byla jsem v kruhu a
viděla jsem jen svého psa, takže ani nemohu srovnávat. Jen vím, že Akim v předvedení
neudělal chybu a „na ruce“ mi stál velmi pěkně. Zbytek je práce a
vkus rozhodčího. Z uděleného titulu Bundessieger mám opravdu velikou
radost. Za vytrvalý běh po poli si ho Akísek zasloužil.
Mezi fenkami byly též jasně patrné kvalitativní rozdíly a
myslím, že je posuzovatel naprosto přesně vystihl. Netradičně silně byla
obsazená třída fen šampionek. Pokud někdo žije v dojmu, že dodělá
s fenou šampionát a ze třídy šampionů si „jen tak bude jezdit pro
tituly“, pak vězte, že to přestalo platit. Různá období kvality i
kvantity soupeřů se střídají a právě nastala „řežba“ v této
kategorii. Jen v souboji o CACIB se mi Gessinčiny soupeřky zdály jakoby
„odevzdané“, což mě trochu mrzelo, protože raději soutěžím naplno.
Pravdou je, že jsem v CACIBa pro Gessi moc nedoufala, neboť zadat v takové
konkurenci CACIB u psů i fen jednomu majiteli vyžaduje od rozhodčího jistou
dávku odvahy. Přesto se tak stalo a domů vezeme letošní Bundessiegery oba.
O BOB soutěžila následující sestava nahatých číňánků:
Truffaldino, Akim, Orchidey Orca a Gessi. Podle mého soudu měl pan rozhodčí
dost jasno. Akim, vedený mým manželem, zase zabojoval, což jsem po
dlouhé době mohla sledovat (stála jsem s Gessi jako poslední v řadě).
Asi jen pro jistotu nechal rozhodčí mě a manžela na chvíli vyměnit ve
vedení psů (přece jen jsou na mě oba o něco více zvyklí) a vida, že se
se mnou Akim postavil tak, jak si to představoval, titul BOB mu bez dalšího
zaváhání zadal. Že by začalo „Akimovo“ období? V rámci radosti z takového
úspěchu jsme se s manželem žertem dohadovali, zda psík i tentokrát
dodrží své téměř zlaté pravidlo: ve většině případů, když získal
nad Gessi BOB, stál i ve finálových soutěžích na stupních vítězů.
Jedna věc mě v Tullnu docela překvapila. Těsně před
výstavou se tu naháči doholovali nebo dokonce holili na veřejnosti bez
mrknutí oka. Nemyslím jen běžnou úpravu čenichové partie, ostatně tu
jsem Gesce nepatrně doupravila také, ale hlavně základní holení těla u naháčů, kteří
patří k silným mezitypům. Chápu, že u výrazně
osrstěného naháče srst poporůstá rychle a v poledne už je z něj
docela roztomilý ježek, ale psík by podle mě měl být na výstavu tak dobře
připravený, aby zbývalo jen nakrémování kůže a péče o srst. Inu, asi
nastupuje nová doba...
K milým zážitkům z výstavy patří vstřícnost paní,
která pečovala o toalety. Když viděla, že si nesu věci na převlečení,
sama mi nabídla převlékárnu pro batolata jako místo, kde mě nikdo nebude
rušit a také, kde nemusím stát frontu! Totéž udělala i když jsem se převlékala
na finále a ještě jednou po skončení výstavy v půl šesté večer.
Byla to maličkost, řeknete si, ale v dnešní době potěšila.
Nedlouho po posuzování v kruhu začaly soutěže ÖZK
(Rakouský klub malých plemen), kde Akim vyhrál mezi ostatními plemeny klubu
nejen nejlepšího psa ÖZK, ale též nejlepšího jedince ÖZK (rozhodčí:
Barbara Pallasky, Německo). V lehkých mrákotách nevěřícnosti jsme převáželi
věci do haly Rondo, kde už probíhalo finále mezinárodní výstavy. Zlehka
jsem se porozhlédla mezi soupeři z IX. skupiny FCI a prohlídka vítězů
plemen mě uklidnila. Špičkový černý pudl maďarského rozhodčího Csíka,
překrásný pekinéz předsedy maďarského klubu Mátého, stále bodující
mladý maltéz pí Grof opět z Maďarska, český havanéz pí Kratochvílové,
luxusní černá toy pudlička také z Čech, známý kavalír, překrásný
shih-tzu a další atd. Sestava jako ze žurnálu. V přípravném kruhu
rozhodčí Muntean Akima přešel bez mrknutí oka. „Hm, tak to by bylo“,
napadlo mě. „No, neboj Akimku, alespoň jim ukážeme, že je vystavování
legrace“, šeptala jsem vzorně stojícímu psíkovi. Akimek mrsknul
ocáskem, jako že rozumí, a ještě víc se našponoval. V tu chvíli se
rozhodčí zrovna vracel z opačné strany přípravného kruhu. U Akima se
zastavil a dlouze si pohlédli do očí. Neptejte se mě, co si řekli, byla to
asi ryze chlapská rozmluva.
Do haly jsem nastupovala, jak už to asi znáte, za všemu
pudly. Akim nejprve předvedl, jak rovný má ocas (nesl ho bezchybně v rovině
hřbetu), ale vzápětí už s ním mrskal radostí tak, jak je
zvyklý. V tempu neudělal chybičku, přestože jsem ho halou vedla na samé
hranici správné rychlosti. „Výborně klučíku! Jsi šikulka“, chválila
jsem ho. Na úpravu postoje jsme měli dost času než nastoupili všichni za námi.
Rozhodčí jednotlivě obešel všechny psy a vrátil se a začátek řady. Výběr
začal. Hned za dvěma pudly se do osmičky finalistů vešel i Akim! „Tak a máme
nad míru splněno“, letí mi spokojeně hlavou, když klečím za Akimem. Čeká
nás ještě individuální předvedení. Akim odvádí výkon, se kterým jsem
spokojená. Na prověšeném vodítku a v pravidelném tempu předvede opět
svou veselou náladu. Konečné rozhodování je tady. Petru Muntean se rozloučí
podáním ruky se všemi finalisty a jde doladit detaily vyhlášení vítězů
k moderátorovi. Pak se postaví k řadě vyvolených, z nichž
postoupí už jen tři. Vybírá pudla aprikota, mě s Akimem přejde. Ale co
to? Najednou zpomalí, ohlédne se
na nás a jasným gestem ruky za svými zády nás posílá na střed! „Propána
Akimku už jsi zase na bedně! Jestli se mi tohle nezdá, tak už vážně nevím.“
Trojici doplňuje mops. Pořadatelé se nás ptají, z jaké jsme země. Umístění
finalistů se vyhlašuje netradičním způsobem. Zazní hymna pro vítěze,
zbylá dvě místa vyhlásí moderátor. V prvních tónech poznávám německou
hymnu, která vítá vítězného mopse. Druhé místo „Chinese Crested Dog
from Czech republic!“ Akim zabojoval na svůj další titul reserve Best in
Group!
Domů se vracím jako ve snách. To byl zase den! Napadá mě,
že jsem to asi mohla tušit. Akim měl startovní číslo 2584 a Gessi 2594.
Nebo je to jen náhoda?
Chinese Crested Dog (variety společně)
Judge: Peter Machetanz (Germany)
P-TM |
Dios z Haliparku |
V2
|
Blümel, A |
|
Zholesk Truffaldino |
V1,
JgB, Bundesjugendssieger 2003
|
Thoma, A |
P-Mz |
Irwin Modrý květ |
V1, CACA
|
Dandanová, CZ |
|
Lovely Boy od Chlpíků |
V2, res. CACA
|
Bregenzer, A |
P-TO |
Albi Ga-He-Mi |
V3
|
Machová, CZ |
|
Van E Jo Van Kevin |
VD4
|
Özbay, A |
|
Wanna Talk about No One N´CO |
--- |
Klima, A |
|
Whak the Weird von Shinbashi |
V1,
CACA, res. CACIB
|
Schäfer/Kober, D |
|
You´re my Man of Honeycroft |
V2,
res. CACA
|
Blümel, A |
P-TS |
Ich. Akim Hvězda z Podmok |
V1, CACA, CACIB,
Bundessieger 2003, BOB,
Best male ÖZK,
Best dog ÖZK,
res. BIG
|
Brychtová, CZ |
F-TD |
Cinnamon Show Girl de Gabritho |
--- |
Thoma, A |
|
Newbourne Crystaleye |
--- |
Ljolje, CR |
F-TM |
Alung Azteca San-Dechat |
VD3
|
Dechat, A |
|
Bohemian Supreme de Gabritho |
V2
|
Thoma, A |
|
Orchidey Orca od Chlpíků |
V1,
JgB, Budesjugendsieger 2003
|
Bregenzer, A |
F-TMz |
Narciska Powder od Chlpíků |
V1, CACA
|
Bregenzer, A |
|
Nektarinka Niki od Chlpíků |
VD2
|
Thiman/Bregenzer, A |
F-TO |
Brenthill Gavany´s Bohemia |
V2,
res. CACA
|
Thoma, A |
|
Viva Las Vegas N´CO |
V1, CACA
|
Klima, A |
F-TS |
Ich. Gessi Modrý květ |
V1, CACA,
CACIB,
Bundessieger 2003
|
Brychtová, CZ |
|
I Feel Lucky N´CO |
V3
|
Klima |
|
Jasněnka Powder od Chlpíků |
V2,
res. CACA, res. CACIB
|
Thoma, A |
|
Jašterica Alexa Lachesis |
V4
|
Pištěková, CZ |
Finale competitions:
Best male Österreichischer Zwerghunde Klub (ÖZK) – Ich.
Akim Hvězda z Podmok (judge: Peter Machetanz)
Best hund ÖZK – Ich. Akim Hvězda z Podmok (judge: Barbara
Pallasky, Germany)
Reserve Best in Group IX. FCI - Ich. Akim Hvězda z Podmok (judge:
Petru Muntean, Romania))
Pozn.:
Soutěž ÖZK probíhá v Rakousku na mezinárodních výstavách po ukončení
posuzování v kruzích (před začátkem finálových soutěží mezinárodní
výstavy) obvykle v jednom z kruhů, kde se posuzovala plemena sdružená
v tomto klubu. Soutěží se o tituly: Best jugend rüde/hündin ÖZK (soutěží
jedinci s titulem Jugendbester) , Best rüde/hündin ÖZK (jedinci si
titulem CACIB, psi a feny odděleně), Best veteran ÖZK (V1 ze třídy veteránů),
Best hund ÖZK (soutěží vítězové tří předchozích soutěží ÖZK). Až
tu budete na výstavě, nezapomeňte a to, přestože většinou dostanete lísteček
s pozvánkou, číslem kruhu a časem soutěže.
10.
11. 2003
- text: Brychtová, foto: Brychta
|