Mezinárodní výstava

Norimberk  - Německo - 6. dubna 2002

(Fotografie se zvětšují kliknutím)

K účasti na německé výstavě mě před časem, už téměř tradičně, přemluvila Jitka Hořáková, která má s Angelikou "rozjetého" šampiona VDH. Norimberk není daleko, v daném termínu nebyla jiná lákavá výstava, a když jsem se na klubových stránkách "Club für Exotische Rassehunde e. V." dočetla, že má posuzovat česká mezinárodní rozhodčí RNDr. Jaroslava Ovesná, pojala jsem akci jako výzvu zase jednou vyzkoušet, co moji psíci zvládnouí (vysvětlím v zápětí). První perličku, týkající se výstavy, jsem prožila už v předvečer akce. Chystala jsem si  výstavní oblečení a po zralé úvaze jsem se rozhodla pro "montérky" (vy, kteří čtete moje reportáže pravidelně, už víte, že je to červené sako, černé kalhoty a  rolák). Jenomže ouha. V návalu radostí i starostí kolem našich štěňátek a jsem od minulé výstavy (Záhřeb 10.3.) na cosi zapomněla. Ano, je pravda, že jsem hned po návratu z Chorvatska pytel, ve kterém oblečení vozím, dokořán rozepnula, aby pěkně větral. Ano, vyndala jsem do pračky všechno propocené a špinavé. Jenomže v kapse saka jsem přehlédla mikrotenový sáček, ve kterém zbyla asi 4 kolečka Gessinkou milovaného drůbežího párku. Snad nemusím dlouze líčit, že mi sako málem přišlo naproti a uvnitř pytle byla hutná atmosféra, výrazně připomínající márnici. Neuvěřitelný puch mě téměř vyhodil z pokoje. To jsem tomu dala! Párečky putovaly v polotekutém stavu do záchoda, sako do pračky a pytel do vany. Co čert nechtěl, zápach statečně odolával trojitým dávkám pracího prášku "Vy zíráte, my zíráme" i nekonečnému máchání. Nakonec jsem rezignovala a sáhla do skříně po kostýmu v barvě "ledově modré". Aby potíží nebylo málo, objevila jsem pro změnu tmavý flek na světlém rukávu a začala si připadat jako v Jiříkově vidění. Naštěstí mě zachránil kartáč a další kalamity už se ten den nekonaly.

V pět hodin ráno jsme vyjížděli z Prahy a v 8.00 po pohodové jízdě kliďánko přibrzdili na výstavišti v Norimberku. Já osobně jsem tu byla poprvé. Ještě mi to ale nedá a musím vám prozradit drobné legrácky z naší cesty. Znáte to asi sami. Člověk vyráží poprvé na nějakou výstavu a hlavou se mu honí různé myšlenky. My jsme se cestou bavili svými představami o možném vývoji situace. "Kéž bych měla trochu štěstí! Na Andulku (rozumějte na Angeliku) by se mi moc hodil CACIB", zasnila se Jitka. "Já bych ti ho tolik přála, vždyť ho Gessi nepotřebuje", vracím žertem vážně míněnou odpověď. "Akimovi i Gesce úplně stačí CAC VDH," zadoufám si i já. "Jen abyste se nedivily obě", prohlásí od volantu Hanuš. "My jsme s Akimkem také trénovali". "Kdepak, žádné výhry a zdržování s BOBem!" utnula jsem spekulace. "Doma nás čekají štěňátka, takže odvystavovat a šupito presto do Prahy." (Psí miminka nám doma hlídala moje kamarádka Lucka, čímž jí touto cestou ještě jednou děkuji). "Však ona nám to paní rozhodčí vysvětlí všem! Ale stejně mám pocit, že BOB si dneska odveze Andulka", prohlašuji věštecky nakonec a Jitka ze zadního sedadla padá smíchy. Pohled do katalogu nám trochu zvedl náladu. Naši psi byli ve svých třídách sami. To samo o sobě nikdy vůbec nic neznamená, ale člověk bývá méně nervózní. Účast číňánků byla slušná, ale pravdou je, že bez českých zástupců by zde "cosi" chybělo. V jedenáct hodin začala RNDr. Ovesná posuzování. Přehlídku "naháčů" otevřel mexický naháč střední, Xibalba´s Yoalli-Eeratl, který si pod vedením paní Nagy z Německa odnesl CAJC. Číňáky zahajoval Akim ve třídě šampionů, neboť v Německu nastupují psi v jiném pořadí, než jsme zvyklí (šampioni, mladí, otevřená - mezitřída není vypisována). Získal V1 a CAC VDH, čímž zahájil naše cestování za titulem německého šampiona. Sennik ho vzápětí úspěšně napodobil ve třídě otevřené. Mezi mladými fenkami se předvedla velmi pěkná Cara Pupo-Haichi a Jašterica Alexa Lachesis. O konečném pořadí rozhodla povaha, dá-li se to tak pojmenovat. Již několik let radím majitelům mladých psů, aby na první výstavy svých psů k některým rozhodčím nejezdili, neboť způsob jejich posuzování není pro nezkušeného psa úplně nejvhodnější, a netajím se svým osobním dojmem, že RNDr. Jaroslava Ovesná do této kategorie patří. To, co musí v klidu ustát šampion, může na mladém psíkovi nechat následky, se kterými se může nějaký čas nepříjemně potýkat. Naopak každému, kdo chce otestovat pevnost povahy svého psa ráda poradím, aby za RNDr. Ovesnou jel. Jestli jeho pes obstojí, má složenou zkoušku povahy. Ptáte se, v čem je rozdíl? O způsobech posuzování vám z výstav záměrně píši dost často. Je to proto, abyste i vy mohli porovnávat. To, že někdo posuzuje tak a někdo onak, vůbec nesnižuje jeho odborné kvality (RNDr. Ovesnou osobně považuji za jednu z našich nejzkušenějších rozhodčích, neboť zná plemeno počátku od jeho existence v ČR, výtečně rozlišuje "staré" a moderní typy, přísně posuzuje pohyb, povahu, momentální základní zdravotní stav i výstavní kondici psů, což je pro číňánky jen dobře!). Jestliže jsem v reportáži z letošní Nitry, žehrala na způsob posuzování pana Šaradína, pak mi především chyběla jeho aktuální odbornost. RNDr. Ovesná je podle mého názoru odborně na výši, ale na psy je trochu "Hrrr" a někdy jedná vcelku rasantně. Na rozdíl od jiných rozhodčích (viz např. Graz, a 2x Záhřeb) posuzuje "velmi důrazně", řekla bych. Ke psům někdy přistupuje nečekaně zezadu, sahá na ně velmi často na zemi po rychlém předklonu, psíka, který se jí zjevně bojí, nenechá a svůj postup vůči němu zopakuje (čímž se stres vyplašeného psa obvykle zvětší - na to doplatila například mladičká Cara Pupo-Haichi, i někteří další, sníženou známkou). Ostatně, ani Akim, na kterém se dá jindy dříví štípat, nestál na stole nijak s nadšením a na zemi jsem ho vůbec poprvé vystavovala nikoli na volno, ale v pokleku. Couvla i jindy přesvědčivá Jašterica, překvapivý chmat rozhodčí při předvedení na zemi a nejistota na stole stál první místo krásnou Febii a tak by se dalo pokračovat. Neochvějná byla Angelika, Sennik a Gessi, kteří opakované prohlídky ustáli téměř s úsměvem (Gessi bez úsměvu). Napadá mě ale heslo jednoho nejmenovaného mistra ČR ve společenském tanci, který při tréninku vytrvalostního běhu doslovně prohlásil: "Když to uběhne jedna ženská, musí to uběhnout každá!" Souhlasím s ním doslova, a to, co dokáže jeden pes, by měli zvládnout také ostatní, ale bez předchozích pozitivních zkušeností a opakovaného učení to není možné. A proto moje rada na závěr: máte-li mladého nezkušeného pejska, poptejte se nejprve například svého chovatele, ke kterému rozhodčímu s ním pro začátek jet. (Tak jako mám vytipované rozhodčí ke kterým je dobré na první výstavy nejezdit, mám i skupinu "trpělivých a milých učitelů", ke kterým vás kdykoliv pošlu s radostí.) Pokud už narazíte přímo na výstavě na někoho, kdo vám přístupem ke psu nesedí, obětuje výstavní poplatek a jeďte raději domů, než abyste psíka nechali vystresovat tak, že si sebou ponese nepříjemné následky na řadu dalších výstav. K tématu přidám i svůj osobní zážitek. Na loňské výstavě v Grazu nás posuzovala paní Maria Kaló z Maďarska. Gessi byla teprve na své třetí výstavě a vůbec poprvé ve třídě mladých. Přesně si pamatuji, jak jsem mrně postavila na stůl, Gessi se čehosi lekla a zareagovala stylem: "Paničko pomóc", takže se postavila na zadní a hlavičku mi s výrazem bezbřehého zoufalství schovala pod rameno. Samozřejmě jsem jí ihned sundala a pevně postavila zpět na stůl. Dodnes cítím ruku paní rozhodčí, která nesouhlasně zakroutila hlavou, s úsměvem mě odstrčila, sama si vzala Gessinku do náručí a kousek posudku nadiktovala tak, že čubinku hladila a cosi jí vlídně špitala do ouška. Pak jí sama pomalu postavila na stůl, laskavě jí pochválila (jak jinak, než maďarsky, ale intonace byla naprosto zřejmá) a mě kývnutím vybídla, abych si už uklidněnou fenku převzala! Dodnes paní Kaló v duchu děkuji za to, že mi ukázala, jaké zázraky se dají dělat vlídným přístupem a bez stresu pro štěně. Gessi tehdy dostala svůj první BOB. Už nemusím nic dodávat, viďte?

Co Vás čeká? - Podívejte se.

Pravé soutěžení začalo v Norimberku až o tituly CACIB. Psi Akim, Sennik a Quando si zaběhali tak, jako snad nikdy! Titul byl zadán snad po deseti minutách, kdy posuzování v pohybu střídalo předvedení v postoji a znovu a znovu prosahávání různých partií těla na zemi. Kromě souboje exteriéru to byl i souboj povah. Jenomže všichni tři psi na tom byli hodně stejně a tak, jak řekla paní rozhodčí, rozhodovaly detaily. Proti Akimovi mluvilo strmější úhlední zadních končetin a dost nepěkně vyhlížející kousanec na krku od Arnolda z minulého týdne, proti Quandovi pak ne zcela dokonalé postavení předních končetin a nejlépe vyšel z bitvy Sennik, kterému k prvnímu CACIBovi blahopřeji. O drama nebyla nouze ani u fen. Moc a moc jsem přála CACIB Angelice a snad poprvé se musím omluvit své Gessi, že jsem chtěla, aby titul nedostala. Vývoj situace v kruhu byl hodně jednoznačný.  Ze všech kandidátek čekaly dlouhodobé soutěžní "rozstřely" jen Gessi a Angeliku. Když už jsme asi po páté vstávaly a znovu se dávaly do pohybu (to tvrdé "y" je na místě, byly jsme samé ženy: já, Jitka, Angelika a Gessi), v duchu jsem opakovala: "Jen ať to  není Gessi, prosím, dnes ne!" Nebesa i Gessinka mě asi vyslyšely. Moje fenečka snížila ocásek na úroveň zad (u obou dam Ovesných je nutné vysoké veselé nesení ocásku) a už ho výš nedala. Znovu zaklekám k Gessi a Jitka staví Angeliku, která byla, jako nastávající maminka těsně před polovinou březosti, ve skvělé formě i náladě. V postoji jsou obě bezchybné, což RNDr. Ovesné situaci nijak neulehčilo, a tak znovu do pohybu. Zdá se, že Gesku už to dnes nebaví (však ráno nechtěla ani z přepravky!) a tak běží bez obvyklé jiskry a kolegiálně nahrává Angelice. Kdyby jen rozhodčí věděla, jakou radost nám udělala zadáním titulu Angelice!!! Vzápětí už objímám Jitku a obě slzíme radostí. Dávám pusinky i Gessince a láduji jí obvyklou odměnou. Dnes si jí opravdu zasloužila. Než se Jitka nadála, už pokračuje soutěž o BOB. A další "prekérní" situace. Naháč - Sennik, osrstěná německá zástupkyně Queen of Red a jako o život bojující Angelika. Všichni tři velmi kvalitní. Je dobře známé pravidlo (až na čestné výjimky jako je např. Elvis Modrý květ), že v IX. skupině většinou více zabojuje naháč, což nahrávalo zadání titulu pro Sennika. Domácí prostředí bylo plusem pro německou fenku, neboť v daný moment by bylo bez mrknutí oka možné nechat titul doma. Ale to by nebyla Angelika, aby jim to oběma darovala jen tak. Chodila úžasně! Byla veselá, běhala s ocáskem nahoru, na Jitku házela pohledy plné oddanosti a nožkama se snad ani nedotýkala země. V postoji stála jako přikovaná, přestože na ní paní rozhodčí znovu a znovu sahala, a i jí věnovala správný pohled, bylo-li to třeba. Jednoduše chovala se jako zasloužená interšampionka a dokonale zúročila dlouhodobé Jitčino snažení. Třetí titul vítěze plemene ze zahraniční mezinárodní výstavy jí patří plným právem, protože mohla konečně naplno předvést své kvality. Ve finálové soutěži IX. skupiny se někam ztratil původně avizovaný maďarský rozhodčí Andreás Korózs, který číňánky zná, a tak ho narychlo zastoupil švédský kolega Dan Ericsson, což byla pro naše plemeno labutí píseň. Přesto jsme domů odjížděli všichni spokojení a do Norimberka se určitě zase vrátíme. Jen se obávám, že z rozsáhlé gestikulace německých vystavovatelek vyplývá, že si RNDr. Ovesnou hned tak znovu nepozvou, což je škoda, neboť bych k ní s chutí jela zase trénovat kvalitu předvedení svých psů!

Pozn. k výsledkům: to, že někteří psi nemají CAC CER (čili německého klubu) neznamená, že by jim nebyl záměrně udělen, ale to, že se v Německu ve třídě šampionů toto klubové čekatelství nezadává (proto se do šampionů také nikdo moc nehlásí). O německých šampionátech a pravidlech jejich udělování vám více napíšu příště.

Posuzovala: RNDr. Jaroslava Ovesná (ČR)
Čínský chocholatý pes bez srsti

Čínský chocholatý pes osrstěný

P-TM	Brutus the Gigant von Hellmundin	VD1	Hellmund
	Di-Gabriella´s Ron	D	Rauschenberg
P-TO	Di-Gabriella´s Quando	V1, CAC VDH, CAC CER, res. CACIB	Damschen
	Angel of Svenja von Hellmundin	neúčastnil se	Hellmund
F-TM	Queen of Red v. Shinbaschi	V1, CAJC	Damschen
F-TS	Ch. Angelika Nezkrotná markýza	V1, CAC VDH, CACIB, BOB	Hořáková
	Ch. India v. Martins Tal	neúčastnila se	Rauschenberg

Ch. Angelika Nezkrotná markýza splnila podmínky titulu Interšampion. Blahopřejeme!

07. 04. 2002 - Ing. Libuše Brychtová