Klubové výstavy
 Telnice - 15. září 2001

Máme za sebou klubovou výstavu KCHN za rok 2001 a začneme dobrými zprávami. Výstava proběhla, tituly byly rozdány, majitelé vítězných psů dostali ceny. Oproti loňské výstavě získali vystavovatelé navíc oceňovací stužky a nové diplomy, stejně jako minulý rok dostal majitel každého vystavovaného psa dárek od sponzora. Zkušené rozhodčí ing. Ivaně Síbrtové, která posuzovala i minulý rok, byli přiděleni jiní psi, než loni, takže si nikdo nemohl stěžovat na stejné hodnocení. Na výstavě se nikdo nepral ani nehádal, nikdo se nesnažil fyzicky napadnout rozhodčí (to se naopak stalo na letošní výstavě Pražský pohár, kde málem došlo k inzultaci zahraniční rozhodčí), naopak vítězům se docela tleskalo. Proběhla tedy další běžně zorganizovaná výstava, která, a za to buďme rádi, nijak zvlášť nevybočovala z řady jiných.

Zmínka o peruánských naháčích náleží poradci pro toto plemeno, zda jí učiní, nevím. Můj zájem patřil samozřejmě číňánkům, i když jsem nestihla sledovat oba kruhy a ještě vystavovat. Posuzování naháčků a peruánů se ujala zkušená ing. Ivana Síbrtová, labutěnky při své premiéře hodnotila Marie Marušková (specialistka na plemena špiců, jimž dělá mnoho let poradkyni chovu, a výtečně posuzuje řadu plemen V. skupiny FCI). U naháčků jsem se s ing. Síbrtovou shodla na výsledku ve většině případů a zanedbatelné rozdílné nuance byly jen otázkou osobního vkusu při výběru některých vítězů. U kruhu labutěnek bylo „veseleji“ a podle reakcí majitelů vím, že je některé nepříliš obvyklé pořadí, hlavně u psů, ve třídách překvapilo. Já osobně se přimlouvám za shovívavost ke každému prvnímu posuzování, ať jde o kohokoliv. Navíc paní Marušková zaskakovala za paní Jílkovou a to ještě za situace, kdy ani první oslovená náhradnice, RNDr. Brotánková, nemohla přijet. A zahajovat posuzování plemene rovnou na klubové výstavě také není nic jednoduchého.

Kompletní výsledky si přečtete sami. Mně potěšilo a zaujalo několik věcí, pominu-li příjemný výsledek obou pejsků, které jsem vystavovala a kteří mi udělali opravdu velkou radost. Zajímavostí výstavy se stal fakt, že hegemonii vítězných jedinců ze stanice Modrý květ narušil jen slovenský zástupce hairless pes Genetik Alexa Lachesis paní Šimovičové a osrstěný Almost Angel Moravian Crest paní Staňkové. Všichni ostatní vítězové třídy (neberu v potaz důsledně štěňata a dorost) byli buď sami odchovanci manželů Pospíšilových nebo alespoň jeden jejich rodič pocházel z jejich stanice. Tomu odpovídá i druhé vítězství zmíněné stanice na klubové výstavě v soutěži chovatelských skupin, do které nastoupila většina ze zúčastněných majitelů se svými psy. Pevně věřím, že i ty nepřející a závistivé přesvědčil o současné kvalitě pohled na celkově elegantní typy všech předvedených psů a fen (bylo jich vedle sebe rovných dvacet). Ano, to bylo pečlivé chovatelské úsilí i štěstí v názorné ukázce.

Zcela neskromně také přiznávám, že mě potěšily úspěchy potomků mého psa Ch. Arnolda Malyshka Airin. Amanda Hvězda z Podmok se stala absolutní vítězkou výstavy, Akim Hvězda z Podmok zvítězil v mezitřídě, Eichir Ankadi má druhé ocenění CAJC, dvě mladé fenky z „A“ vrhu ze Země pokladů po Candy Powder od Chlpíků získaly výbornou a dvě fenečky a jeden psík z „C“ vrhu Pupo-Haichi po Goldenberry Gamely-Candy floss se s úspěchem předvedli ve třídě štěňat. Co víc si může majitel otce takových potomků přát? Bez jejich skvělých pánečků by ale takový úspěch nebyl možný, a proto mi dovolte, abych jim všem na tomto místě poděkovala, že se svým pejskům tak věnují a jezdí s nimi po výstavách. Pevně doufám, že k nim brzy přibudou i další.

Perlou výstavy byla Jch. Amanda Hvězda z Podmok. Fenka se narodila 23. 3. 2000 u chovatelky Václavy Nohejlové po otci Ch. Arnolda Malyshka Airin a matce Jch. Cety Modrý květ. Jako jediná nahatá slečna měla už odmalička protekci mezi dalšími čtyřmi sourozenci. A když se ukázalo, že si na sebe pořídila elegantní tmavý flíček přes levé očko, na opačné straně tmavé ouško a vše doplnila atraktivními puntíky na světlé kůži a hustým, čistě bílým osrstěním, nebylo o jejích budoucích kvalitách téměř pochyb. Stejně jako bráška Akim vynikala bystrýma černýma očima a v lumpárnách si s ním nezadala. Zatímco na Akimovi bylo už v osmi týdnech vidět, že z něj vyroste kus chlapa, Amanda se měnila v roztomilou a neuvěřitelně sladkou psí holčičku. Ačkoliv to její nastávající majitelka, ing. Hana Čtyroká, neměla doma s povolenkou pro dalšího pejska zdaleka jednoduché, ukázalo se pořízení právě Amandy, jako skvělá volba. Díky své majitelce se Amanda stala čtenářskou hvězdou Planety zvířat, svůj první titul BOB získala letos na národní výstavě v Ostravě, podmínky titulu české junior šampionky splnila minulý týden v Mladé Boleslavi a v Telnici úspěšně zahájila tažení do tříd dospělých. Mezi konkurenty na klubové výstavě měla velkou výhodu ve své eleganci, v atraktivní barvě kůže i srsti, jakou jiní soupeři neměli, a v bezvadném předvedení. Výstava se jí opravdu vydařila a fenka se navždy zapsala do historických tabulek plemene čínský chocholatý pes. Blahopřejeme a držíme palce na dalších výstavách.

Ing. Libuše Brychtová

Speciální fotogalerii najdete ZDE.

Finálové soutěže:
Nejlepší jedinec klubové výstavy 2001: čínský chocholatý pes bez srsti – Jch. Amanda Hvězda z Podmok, maj.: Ing. Hana Čtyroká, Praha
Nejlepší pár: čínský chocholatý pes osrstěný - Apollo Nezkrotná markýza a Gwendy od Zlaté Samanty, maj.: Jitka Hořáková, Magdalena Hudáková
Nejlepší chovatelská stanice: čínský chocholatý pes - Modrý květ, chovatel: Jiří Pospíšil, Praha
Nejlepší štěně: čínský chocholatý pes osrstěný- Cassy Pupo-Haichi, maj.: Romana Burýšková
Nejlepší dorost: čínský chocholatý pes osrstěný - Artuš Lásky dar, maj.: Rúfusová
Nejlepší mladý jedinec: peruánský naháč - Buddy Měsíční květina, maj.: Kocmanová
Nejlepší veterán: peruánský naháč - Bauci Vespa, maj.: Fišerovy
Cena pro nejlepšího jedince ČCHP bez srsti po českých rodičích náleží Henrimu ze Zimníku - maj.: Batelová (závěrečné přehlídky se nezúčastnil, o ceně asi nevěděla)
Cena pro nejlepšího jedince po předkovi z ch. st. Slezský sen patří čínskému chocholatému psu osrstěnému Almost Angel Moravian Crest - maj.: Staňková (závěrečné přehlídky se nezúčastnil, dtto)

Čínský chocholatý pes bez srsti
Posuzovala Ing. Ivana Síbrtová
(U řady jmen psů najdete odkaz na jejich fotografii z fotogalerie - podívejte se!)

Čínský chocholatý pes osrstěný
Posuzovala: Marie Marušková

Já jsem měla letos velmi zajímavou příležitost. Mohla jsem se na naší klubou akci podívat očima běžného, i když, po zkušenostech z mnoha jiných výstav, trochu náročného, diváka. A jaký byl můj dojem? Na propozicích, kromě chybně uvedeného čísla klubového účtu, bylo uvedeno, že se na klubové výstavě bude zadávat titul vítěz speciální výstavy. Chyběla jména delegovaných rozhodčích, což ukládá směrnice ČMKU pro pořadatele výstav. Pro majitele, kteří jeli na výstavu do Telnice poprvé, by bývalo bylo jistě příjemné, kdyby se vstupním listem dostali popis příjezdové cesty k místu výstavy. Sama jsem tři z nich navigovala v den akce mobilním telefonem, aby včas dojeli. Místo konání nebylo označeno vůbec, jediná cedulka s nápisem „Parkoviště“, mohla klidně patřit k čemukoliv. Stejně jako minulý rok byli psi rozděleni do dvou výstavních kruhů. Ačkoli v úvodu katalogu stojí poděkování za hojnou účast, nelze přehlédnout fakt, že na akci přijelo o celou čtvrtinu méně vystavovatelů než v roce 2000. Katalog sám byl dobře zpracován, ale s ohledem na nepraktickou velikost A4 se v něm hůře orientovalo (to jsem slyšela od mnoha majitelů, zejména od těch, kteří museli rychle přeskakovat stránky mezi varietami čínských naháčů). Je věcí zkušenosti, opatřit tuto velikost tiskoviny hlavičkou a patičkou s uvedením plemene a třídy, které stránku začínají. Zahájení výstavy minutou ticha s ohledem na situaci v USA hodnotím kladně, předvedený komentář již méně. Chybělo seznámení z průběhem výstavy a s organizací následující bonitace, chyběla propagace klubových materiálů, především nově vydané plemenné knihy, čekala bych jmenovité poděkování všem sponzorům, zmínku třeba o úspěších našich psů a podobně. Vždyť samostatná klubová výstava je po členské schůzi druhou vzácnou příležitostí pro setkání se členy klubu a pro výhradně pozitivní komunikaci s nimi. To už je věc nejen zkušenosti, ale i nových nápadů, slušnosti a nepsaných zvyklostí výstav. Na velikost dvou kruhů a malý prostor pro vystavovatele jsem slyšela dost námitek. Loni, z pozice pořadatele, mi to tak nepřišlo (popravdě nás trochu překvapil počet přihlášených psů na první klubové výstavě a na poslední chvíli jsme nechtěli měnit prostory, i když i tato možnost byla), ale po letošní výstavě budu iniciovat změnu prostoru za větší. Za organizačně řekněme „méně vhodné“ považuji předávání pohárů a plaket vítězům mimo výstavní kruhy a až po zápisu ocenění do rodokmenu. Klubová výstava by měla být prestižní akcí a jako taková by měla své vítěze oslavovat. Minimálně klubovým vítězům by měli při opravdu slavnostním předávání cen tleskat všichni. Myslím, že umístit příslušné poháry přímo do kruhu tak, aby je měli všichni celý den na očích, je vhodnější než stůl mimo výstavní plochu. Oznámena by na můj vkus měla být i jména vítězných psů (chce se mi říct, alespoň katalogová čísla jako loni). Pochválit naopak musím výstavní referentku, která měla připravená čísla vítězných psů, nastupujících do finálových soutěžích, což majitelům ulehčilo orientaci. Závěr výstavy byl bohužel stejně rozpačitý jako její začátek. Zdám se vám přehnaně kritická? Připouštím, může to tak být. Jenomže nejsme první klub, který takovou výstavu pořádá a učit se od jiných není žádná ostuda. Loni jsem do organizace akce dala značné know how, které stačilo jen oprášit a vylepšit. A v tomto směru výstava podle mě zůstala za očekáváním. Tak snad příště. L.B.

Posuzovala: Ing. Ivana Síbrtová
Peruánský naháč malý

Peruánský naháč střední

Peruánský naháč střední – osrstěná varieta

Peruánský naháč velký