Krajská výstava

Rokycany - 4. května 2003

Na den 4. května 2003 jsme si vybrali, nebo spíše byli nuceni vybrat, výstavu v Rokycanech. Po loňských peripetiích s autem, kdy nám pořadatelé zdarma opravili náš vůz, jsme jim na oplátku museli slíbit, že za rok přijedeme opět. Po výstavě v Žatci se nám i tato výstava jevila, jako pravděpodobně poklidná a bez problémů.

Loňský rok nás posuzoval slovenský rozhodčí pan Bedřich Meszáros, a protože i letos byla celá sestava rozhodčích stejná, domnívali jsme se, že nás výše jmenovaný postarší pán v klobouku nemine. Jaké bylo naše překvapení, že jsme u vchodu našli na seznamu rozhodčích pana MUDr. Miroslava Bechyně. Ovšem další překvapení následovalo, když přímo u kruhu bylo jméno paní Brotánkové. S napětím jsme očekávali, kdo se nakonec v kruhu objeví. Ale při zahájení se tajenka rozluštila. Z výstavy byl omluven doktor Bechyně (hospitalizace), na místo něho posuzuje paní Brotánková. V tu chvíli v nás zatrnulo, protože jsme věděli, že rozhodovala v sobotu speciálku naháčů, a určitě bude srovnávat. Z pohodové výstavy, jak jsem si to ještě ráno mysleli, se opět klubala výstava s napětím, jako tomu bývá na větších výstavách. Paní rozhodčí to vzala hodně od podlahy. Nedělalo jí problém zadat psům známku velmi dobrou, ba i dobrou. Se zadáváním titulu vítěz třídy nebo i krajský vítěz velmi šetřila. Znovu jsme se mohli přesvědčit o tom, že tituly nejsou nárokové ani na takto malých výstavách. A díky mnoha nezadaným titulům se kolem kruhu nenesla zrovna příjemná atmosféra.

V katalogu zvláštním způsobem figuroval jeden číňánek hairless a dvě labutěnky. Co na tom bylo tak zvláštního? Jenom to, že se doopravdy sešli dohromady tři číňánci, ale všichni byli praví naháčci. Albíka jsem šla přeřadit ještě před zahájením výstavy, ale paní ředitelce dlouho trvalo, než pochopila, že máme k labutěnce doopravdy daleko. Nakonec přece jen našla naší přihlášku a dala mi za pravdu, že máme doma naháče, a že tedy může být i jako naháč posouzen.

Po dvou přestávkách jsme šli na řadu až kolem jedné hodiny odpoledne. Čekání bylo velmi zdlouhavé. Jaké bylo další překvapení, že paní Brotánková nebyla na tři číňánky sama, ale v kruhu byl ještě budoucí pan rozhodčí, který si dodělával kvalifikaci. Měla jsem celé dopoledne na to, abych si vzpomněla, co se posledně paní Brotánkové na Albíkovi líbilo a co ne, a jak vlastně posuzuje. Moc kloudného jsem sice nevymyslela. Jen se mi vybavily dvě věci z předchozího posudku a to, že Albík potřebuje vyrůst a že by mu přála sušší líce. Abych pravdu řekla od loňského září Albík nevyrostl ani o kousek, zato přibral kilo. A tak jsem si říkala, že by možná pro paní Brotánkovou mohl opticky povyrůst. Ale se suššími lícemi to bylo těžší. I když se každého ptáme na kde jakou „blbost“, nikoho jsme se nezeptali na tento „terminus technicus“. Albíkovi jsem jednoduše „přejela líce ručníkem“ a vkročili jsme do kruhu.

Paní rozhodčí si samozřejmě podle mého očekávání neodpustila poznámku o sobotní speciálce. A tak jsem se během chvilky dozvěděla její dojmy z posuzování. Musím říci, ze paní Brotánková i další pan rozhodčí (jméno bohužel neznám, proto ho nemůžu zmínit) byli velmi milí a příjemní. Po jednom kolečku jsme měli jít ihned na stůl. K tomu musím dodat, že kruhy byly doopravdy veliké, takové, jaké se na větších výstavách nevidí. Stoly byly dva: jeden pro psaní, druhý pro posuzování pejska a na něm byl koberec. Po Albíkově konečně bezproblémovém postoji na stole v Žatci, jsem od něj očekávala to samé i zde. Ovšem než jsem stačila psíka postavit, paní rozhodčí se k němu v záchvatu posuzování rychle vrhla a Albík to neustál. Skočil mi až ke krku a zdálo se, že ho zpět na stůl nedostanu. Ovšem pan rozhodčí, i paní rozhodčí, trochu odstoupili a Albík si nechal říct a nechal se postavit. I když to nebylo tak super jako u paní Ovesné, která nás mimochodem pochválila, jak krásně stojí, myslím, že to i tak byl jeho druhý nejlepší výkon na stole. Nechal si krásně prohlédnout zoubky, kůžičku, nožky i vše ostatní. Potom jsme šli ještě na zem, kde si Albíka prohlíželi z dálky.

No a potom bylo posuzování v pohybu. Albík svůj krásný pohyb zatím nikde neukázal tak, jak to umí, když trénujeme, ale zde se mi zdálo, že by se mu i chtělo něco předvést. Byl tu ovšem jeden problém a to, že na krásném trávníku se před námi vyčůralo několik pejsků. Tudíž kolečko vypadalo následovně. Čichání v trávě, přemlouvání Albíka, že doopravdy nejsme v kruhu z tohoto důvodu, po domluvě se opět rozeběhl a když to vypadalo, že zvedne hlavičku a ocásek hodně vysoko a ukáže jak je krásný, doběhli jsme opět k začátku, kde nastalo další čichání. Snaha vyhnout se tomuto místu se minula účinkem a paní rozhodčí po pěti takových kolech konstatovala, že jí to stačí. Pogratulovala nám k titulu a se slovy, že se těší na jeho budoucnost, jsme se rozloučili. Shlédla jsem rychle posuzování dvou mladých slečen a rychle uháněla k jinému kruhu.

Na tyto malé výstavy bereme s sebou i na zkušenou Cashe Pupo-Haichi, který zde nedělá pouze maskota, ale se svojí malou partnerkou zkoušejí junior handling. Cashánek s Pavlínkou s přehledem postoupili z 15 dětí přes předkola a semifinále až do finále. Musím je pochválit, že konečně získali plný počet bodů. Doopravdy jim to spolu dobře šlapalo. Nakonec do finále postoupili čtyři týmy. Do užšího finále ovšem nepostoupili, neboť Pavlínka nezodpověděla poslední otázku. I tak je pro ně čtvrté místo úspěchem, zvláště když to pro ně byla letošní premiéra. 

Posuzovala: Dr. Zuzana Brotánková (ČR)
Čínský chocholatý pes

6.5.2003 Hana Machová